Domů » Blog » Jizerské hory na sněžnicích

Jizerské hory na sněžnicích úterý 17. prosinec, 2013

Zátiší s krosnou

Mám takové osobní turistické krédo:
"Když chceš vidět největší krásu světa, musíš obětovat mnoho ze svého pohodlí."
Během tohoto výletu jsem víc ze svého pohodlí snad už ani obětovat nemohla. A výsledek? Úžasný zážitek!

Den první

Má cesta začíná v Harrachovském penzionu Simona, kde jsem za levný peníz a ve velmi příjemných podmínkách přečkala dnešní noc, a končí na rozhledně na Smrku, vrcholu Jizerských hor. Je třináctého prosince, dny jsou krátké, od východu slunce do jeho západu uplyne pouhých osm hodin. Túra dlouhá třicet kilometrů dává tušit, že tohle bude velký boj o denní světlo, a tak vyrážím už hodinu před svítáním.

Cesta je jako z pohádky

Ušla jsem sotva půl kilometru a už se brodím po kolena ve sněhu. Sněžnice zatím vytahovat nechci, zpomalují chůzi, a tak se za každou cenu snažím ujít co nejdelší úsek bez nich. Po chvíli přecházím přes most na pravou stranu Jizery, kde brodění na chvíli končí. Začíná se rozednívat, temno hlubokého lesa se vytrácí a svět dostává konkrétní obrysy. Váhavě a s nedůvěrou bořím nohy do zmrzlého sněhu a s každým krokem očekávám, že se propadnu do půlmetrových závějí, sníh je však pevný a drží mě. Jsem tu sama, široko daleko není nikde ani živé duše, a mým jediným průvodcem je červená turistická značka, která mě vede vzhůru do táhlého kopce až k rozcestí pod Bukovcem. Zde se výrazně mění sněhové vlastnosti ze souvislé vrstvy ledu na lehký a měkký prašan. ´Nedá se nic dělat, teď už opravdu musím´, říkám si, a v podřepu poprvé v životě zapínám řemeny sněžnic.

Těžkopádným sloním krokem přicházím na široké slunné pláně osady Jizerka. Zde výrazně ubylo sněhu, a tak můžu opět pokračovat bez sněžnic. Akorát v pravou chvíli, říkám si při pohledu na hodiny, neboť jsem pomalou a namáhavou chůzí ztratila mnoho času. Dlouhá rovina, která se táhne od Jizerky až po Polanu Izerskou, je pro mě velkou úlevou. Síly mi ubývají a čas mě tlačí, obědvat musím za pochodu, abych vůbec stihla dorazit na Smrk před západem slunce. Co si však nedokážu odpustit, jsou četné zastávky na focení. Dechberoucí krása, která mě obklopuje, kreslí scenerie jako z nejkýčovitějšího kalendáře; drny suché trávy posypané bělostným jíním prostupují třpytícím se sněhem, který se táhne dlouhými jizerskými pláněmi, a větve smrků, které na nich rostou nepravidelně a s velkými rozestupy, se sklání pod tíhou ledové námrazy.

Západ slunce z rozhledny na Smrku

Slunce se pomalu sklání k západu. K rozhledně na Smrku, která je mým dnešním cílem a útočištěm, mi zbývá ujít tři kilometry. Čas mám dobrý, zato jsem však na pokraji svých sil; nohy mě sotva nesou, záda se mi prohýbají pod dvacetikilovou zátěží, navíc jsem toho po cestě moc nesnědla, a tak jsem značně vyhládlá a zesláblá. Ke všemu se mi opět začínají bořit nohy do hlubokých sněhových závějí, a já znovu a naposledy nasazuji na nohy sněžnicové otěže. Ty si vybírají jako daň mé poslední síly, a tak se udýchaná a soptící ztěžka táhnu do posledního kopce a modlím se, abych neklesla k zemi, neboť bych se už zcela jistě nezvedla. Avšak ve chvíli, kdy už nemůžu zvednout nohy a dochází mi dech, v předzvěsti smrti z vyčerpání, kdy mi v kapse zašustil papírek s číslem na horskou službu, se přímo přede mnou objevuje rudý kotouč zapadajícího slunce, který vrhá zlatou záři do oblak ležících pod horami. Bože, taková krása! Najednou jsem zapomněla na to, že právě umírám, a z posledních sil běžím (!) na rozhlednu. V oslnění krásou karmínových oblak ze mě spadla tíha bolesti ze strastiplné cesty. Jediný pohled je vykoupením za moje utrpení a vyčerpání.

V turistické útulně pod rozhlednou je již šero. Světlo zde není k mání, a tak zapaluji svíčku a chystám si večeři, což vnáší do tmavé a chladné světnice lehce romantickou atmosféru. Obzvlášť zvědavá jsem na nový, extrémně teplý spacák do -22℃. Navzdory očekávání, že budu celou mrazivou noc drkotat zuby, však za chvíli cítím horké dlaně a velmi rychle usínám.

Den druhý

Trochu bláhově jsem doufala, že by zmáchané pohory mohly do rána alespoň trochu vyschnout, když se však při obouvání ozvalo křupnutí ledu, bylo mi jasné, že se i dnes budu muset rozloučit s vidinou suchých nohou.

Východ slunce nad Bukovcem

Stoupám po schodech na rozhlednu. Za deset minut vyjde slunce, nebe je jasné, a zlatá záře, která zřetelně ohraničuje horizont, dává předzvěst svěžího a slunečného dne. S napětím pohlížím k východu, kde nad zasněženými hřebeny Krkonoš za chvíli začne úžasná scenerie. Světelný oblouk se rozšiřuje, je stále jasnější a oslnivější, a ve chvíli, kdy nabývá své největší síly, objevují se první ranní paprsky. Nejkrásnější okamžik celého dne. Vychází slunce.

Opět se vydávám na cestu. Dnes mě čeká krátký úsek, od vrcholu Smrku do Bílého potoka urazím zhruba deset kilometrů.

Po mrazivé noci se ze sněhu stalo tvrdé ledové kluziště. Cesta se prudce svažuje, a já mám co dělat, abych si ji neprojela celou po břiše stokilometrovou rychlostí. Co bych dala za to, kdybych mohla vyměnit sněžnice za mačky a cepín! Po těžké horolezecké dřině na jizerském ledovci Smrku mě však čeká nemenší dřina hornická, když se po zadek zapadlá ve sněhu holýma rukama přehrabuji v závějích a snažím se vydolovat finálku jizerské multiny. Světe, div se - povedlo se! Svůj po všech stránkách heroický výkon slavnostně stvrzuji podpisem do logbooku, a tím vítězoslavně prohlašuji celou expedici za úspěšnou.

S klesající nadmořskou výškou ubývá sněhu, a zvolna stoupající slunce rozpouští ledové mapy na asfaltové cestě. Nyní už sněžnice opravdu nebudu potřebovat. Pomalým tempem scházím do údolí Bílého potoka, nasedám do vlaku a odjíždím vstříc domovu. Naposledy se ohlížím, abych ještě spatřila Smrk, a pak už mi jizerské vrcholky mizí v zatáčce z očí.


Čtyřhranka na sněžnicích.

Ze své vůbec první zkušenosti s turistikou na sněžnicích jsem si odnesla mnoho poznatků:

  1. Sněžnice výrazně mění charakter chůze, je nutné zvedat nohy mírně do výšky a chodit s lehce roztaženýma nohama, což podstatně zpomaluje a zkracuje krok přibližně o třetinu. Také se člověk rychleji unaví.
  2. Díky této sloní chůzi jsou sněžnice možná o něco více namáhavější než lyžování. Narozdíl od lyží ale člověk není vázán na stopy a dostane se s nimi kamkoli. Obzvlášť k nezaplacení je nulová údržba oproti lyžím, odpadá vám voskování, zažehlování, lihování a škrábání.
  3. Hůlky se opravdu hodí. Nedala jsem na mnohá doporučení, že bez nich nemám vyjíždět, a mnohokrát jsem toho po cestě litovala. Pohyb bez nich byl podstatně namáhavější, klouzání po zledovatělém sněhu mě vyčerpávalo, mnohá padání a vstávání byla s dvacetikilovým batohem obzvlášť nepříjemná. Jako ideální řešení se jeví použití skládacích trekingových hůlek určených pro nordic walking, které se dají pohodlně nosit v batohu.
  4. Na sněžnicích se vážně nedá běhat… (doufám, že mě při tom nikdo neviděl… :-))

Přechod Jizerských horPřechod Jizerských hor - Turistický přechod Jizerských hor z Harrachova přes Smrk do Bílého Potoka. Délka základní trasy 36 km.


Pokud chcete dostávat upozornění na nové články na mém blogu, přejděte prosím na odkaz zde: Odebírat novinky

Galerie k článku Jizerské hory na sněžnicích

Jizera těsně před rozedněním
Jizera těsně před rozedněním
Cesta je jako z pohádky
Cesta je jako z pohádky
Bukovec a osada Jizerka
Bukovec a osada Jizerka
Cestou
Cestou
Osada Jizerka
Osada Jizerka
Jizera v ostrém zimním slunci
Jizera v ostrém zimním slunci
Zátiší s krosnou
Zátiší s krosnou
Jizerské pláně
Jizerské pláně
Hala Izerska
Hala Izerska
Polana Izerska
Polana Izerska
Západ slunce z rozhledny na Smrku
Západ slunce z rozhledny na Smrku
Večerní romantika v útulně na Smrku
Večerní romantika v útulně na Smrku
Zátiší s bivakovacím koutkem
Zátiší s bivakovacím koutkem
Ráno už byla teplota v útulně...
Ráno už byla teplota v útulně...
Východ slunce nad Bukovcem
Východ slunce nad Bukovcem
Rozbřesk na Smrku
Rozbřesk na Smrku
Čtyřhranka na sněžnicích.
Čtyřhranka na sněžnicích.

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
496512
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Jerry
Ahoj,
ještě jsem nedočetl celé komentáře,ale popis cesty super.Já tedy používám modernější plastové sněžnice s drapáky a vázáním.Půjčuju je v půjčovně,nicméně přemýšlím,že je pořídím natrvalo domů.Kamarád používá kanadské.Viz.fota na :http://jerry014.rajce.idnes.cz/Prechod_Sous-Jizera-pec_pod_Snezkou_18-21.2.2016/
Kdyžtak dej vědět,jestli půjdeš v zimě.Není moc lidí co choděj do hor.To už jsem Ti psal na Fcb.My plánujem letos Praděd,nebo Rychlebské hory.
Ahój a šťastné cesty.
Markéta Dobešová
Ahoj Jerry,
díky za odkaz na fotoalbum, vypadá to na pěknou akci! :-) Vaše sněžnice vypadají fakt bytelně, je pravda, že tohle by se mi také dost hodilo. Asi si napíšu Ježíškovi :-D.
Jestli letos na sněžnice vyrazím, opravdu nevím. Otázkou také je, jestli vůbec bude nějaký sníh, že...
Díky za komentář a Tobě taktéž šťastné dny. ;-)
Markéta
Hanzlík
Ahoj, už jsem Ti jednou psal ohledně Tvé cesty po Jizerkách, jsem místní strážce CHKO Jiz.hory.....stále mne fascinují Tvé cesty u nás, kde vím co to obnáší......např.letoskdy první sníh přišel 6 ledna a stejně mám svých cca 200 km v rajonu na sněžnicích.O to ale nejde, chodím na stejných jako ty, nejem pro můj věk ale i pro ně na mne lidé koukají jako na brontosaura, na mne ale nemají, jiné nechci. Loni mi opotřebováním odešly sněžnice, v armyschopu měli tvarem i velikostí stejné, pouze rám je z umělouhmotmé silnostěné roury, jsou asi o 20 deka těžší ale mají drapáky - bezvadá věc, třeba bY se Ti to hodilo, na PC se dají naléznout pod SNĚŽNICE NORSKÉ, pošlu Ti moje rajče aby věděla kdo si s Tebou píše, ahóój Karel
Markéta Dobešová
Ahoj Karle, strážče hor! :-)
omlouvám se za opožděnou reakci, byla jsem dlouho v Pyrenejích. ;-)
Díky za tip na sněžnice, drapáky by možná nebyly špatné. Poinformuji se a případně obnovím svoji botárku :-)
Jinak moc děkuji za milý komentář. Doufám, že se do Jizerek brzy zase dostanu, už dlouho mám v merku cestu ze Smrku do Szklarske Poreby. Snad se brzy dočkám...

Zdravím a horám zdar! :-)
Markéta
Pavlína Veselá
Dobrý den, na Vašich stránkách jsem nikde nenalezla Váš kontakt. Obsah blogu se mi velice líbí a chtěla jsem Vás kontaktovat ohledně nabídky spolupráce s druhým českým největším internetovým knihkupectvím. Pokud to bude jen trochu možné, napište mi, prosím, na pavlina@megaknihy.cz. Do předmětu uveďte název Vašeho blogu. Těším se na spolupráci, Pavlína Veselá
Martin
Sněžnice jsem si vždy chtěl půjčit a vyzkoušet to na na nich, musí to být parádní zážitek, no zatím se mi to nepodařilo, měl bych už to konečně zažít:) Jinak Jizerské hory jsou nádherné, my spíše sice chodíme na tůry, např. kolem Hanychovských jeskyní viz. více v tomto článku http://www.ctyrhranne-zapisky.cz/blog/jizerske-hory-na-sneznicich-26.html , než na běžky, ale letos ani nevím jak jsme byli 3x a vždy to byla paráda:)
Markéta Dobešová
Sněžnice jsem si v poslední době velmi oblíbila, rozhodně doporučuji vyzkoušet. Není to taková dřina jako na běžkách a člověk se vyhne davům. Zážitek zaručen. ;-)
Na běžky bych se také občas ráda dostala, tak snad to co nejdřív napravím, dokud je ještě sníh.
Díky za hezký komentář, hezké dny přeji!
Štěpán Rímský
Páni, super článek. Netušil jsem, že umíš tak pěkně psát...
Markéta Dobešová
Díky! Začínám, časem se, doufám, trochu rozepíšu. ;-)
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace