Čtyřhranné zápisky

S manželem říkáme, že jsme na sebe zbyli. On byl mládenec, kterého žádná holka nechtěla, já pro změnu zoufalka, které všechny vztahy zkrachovaly, až málem zbyla na ocet. Zůstali jsme sobě do páru jako dva kusy stokrát přebraného zboží.

A hle, jak k sobě ta dvě zdánlivě nespárovatelná srdce přilnula. Jako dva dílky puzzlí, které nezapadly do žádného obrazu, jen samy do sebe, jako síly jin a jang, které doplňujíce jedna druhou společně vytváří rovnováhu.

Jsem vděčná. Můj sen o lásce se splnil.

***

FOTO z divadelního plesu

Zámky. Tisícimetrový vrchol nad Kořenovem bez turistického značení a s nenápadnými, sotva znatelnými pěšinami. Rozvaliny někdejších skalisek zahlazené živly, které oblí hory, hluboký tmavý les a ticho. Ztratí se pěšina pod klenbou starých smrků a tulák jde lesem jak slepec, nemaje před sebou zřetelné kročeje předešlých chodců. Sem zavítají jen znalí. Já znalá nejsem, a proto cestou od vrcholu bloudím. Tápu v šeru, hledám kudy z toho lesa, až mě začarované Zámky milosrdně propouštějí ze spárů svých kouzel. (...)

V sobotu jsme v počtu zhruba 25 dobrovolníků vysázeli 1000 buků do arcibiskupských lesů na Rožmitálsku v CHKO Brdy. Svěží buková zeleň se tak na jaře rozzáří na ploše půl hektaru na kopci Vrchy.

Sázení to přitom nebylo vůbec snadné. Déšť, mlha a lezavá zima zrovna neusnadňovaly kopání sázecích jamek do kamenného moře s chudým podílem hlíny. Můj parťák Martin v zápalu boje se skalním podložím zlomil dva rýče, i tak jsme ale společně zasadili odhadem stovku stromků.

Zajímavostí také je, že Arcibiskupství pražské letos obdrželo cenu AOPK ČR za přírodě šetrné lesní hospodaření právě v polesí Rožmitál. Při procházce místními lesy má návštěvník pocit, že se nachází v přírodní rezervaci, lesy jsou zde druhově pestré, přirozeně a průběžně zmlazované. Je skvělé, když víte, že pomáháte na té správné půdě.

Za organizaci dobrovolnické akce díky Adamu Haunerovi. Autorem snímků je Bohumil Fišer, správce CHKO Brdy.

Denně jezdím do práce na kole s houslemi, domů se vracím v noci. A tak je potřeba být v těch ulicích pořádně vidět. Nechala jsem si tedy u šikovné paní švadleny zhotovit reflexní obal na futrál. Výsledek je naprosto epesní! Svítím přes půlku Plzně.

Přijela jsem do práce, plna radosti ze svého nového houslového oblečku, a kolegové samozřejmě hned:

"Hááháá! Vypadáš jak popelář!"

Já na to: "To je nejnovější móda z Paříže. Žluté vesty! To tam teď nosí všichni."

Sklapli.

S radostí všem oznamujeme, že jsme se v sobotu 5. 10. vzali.

(Foto: Petra Klačková)