Domů » Zápisník » 2020 » květen

Lesnický Slavín čtvrtek 14. květen, 2020 / 0 komentářů

Geocaching: série Lesnický Slavín

Pan Jiří Václav Wachtel by se asi divil, kdyby viděl, v jakém lese má postaven pomník. Čtyři generace se v jeho rodu předávaly lesnické zkušenosti, které pak on, lesmistr jindřichohradeckého polesí korunoval svými novátorskými postupy přirozeného zmlazování lesa. Kousek od pomníku ryčí motorové pily, které klátí kůrovcem prožranou smrkovou plantáž, v níž přirozeným zmlazením nevzešel ani jeden strom. Kdyby pan Wachtl tušil, že bude jednou poctěn pomníkem, snad by ho raději odmítl, než aby ho měl právě tady.

Také lesník a myslivec Jan Evangelista Chadt-Ševětínský by nebyl zrovna unešen, kdyby spatřil svůj oltář slávy. Ve své odborné literatuře oslavoval pralesy okolo Boubína, přirozené lesy a řád přírody. A zde - smrkové pole na dříví.

Pan Karel Knapp má pamětní kámen ve vysokých kapradinách a u jezírka, avšak ani to by mu příliš radosti neudělalo, kdyby viděl širší okolí. Lesmistr, který stavěl lesní cesty a omezoval holosečné kácení lesů, by dnes kousek od svého memorialu musel přihlížet harvestory rozbagrovaným chodníkům a neutěšeně vyprahlým mýtinám, kde největší plochu stínu tvoří pařezy.

Procházím se Olomučanským polesím, kde se ukrývá málo známý Lesnický Slavín. Při lesních cestách zde mezi kapradinami a svěže zelenými mechy vystupují ze země pomníky slavným lesníkům, kteří se nějak zasloužili o rozvoj lesního hospodaření. Přišli s novými postupy, pozorovali a zkoumali pochody přírody, citlivě a efektivně hospodařili na polesích, v nichž byli pány. Jak hezký a šlechetný nápad, zbudovat jim memorialy právě zde, v obklopení lesů Moravského krasu! Lesmistři by byli jistě poctěni, kdyby viděli své piedestaly slávy vprostřed lesů chráněné krajinné oblasti. Ovšem někdy hodně dávno. Dnes už by se spíš v hrobě obraceli.

Pan Alois Zlatník, botanik a zoolog, byl odborník na lesy Zakarpatské Rusi. Na hluboké, člověkem nezkrocené karpatské pralesy, které si dosud žijí svým vlastním životem. I zde je prales, Habrůvecká bučina. Tedy - říká se tomu prales. Buky jsou tu jak čárový kód, všechny stromy jsou zhruba stejně staré, o shnilou kládu zde člověk nezavadí. Hvozd je to vcelku hezký, ale vypadá spíše jak lesopark. Sterilní, umělý les.

Moric Kožešník byl lesník, který dbal estetických zásad. Chtěl sázet krásné, silné stromy a dbal na to, aby měly sazenice zdravé a nepoškozené kořeny. K tomu si dopomáhal uchováváním sazenic ve sněžných jámách. Lesmistr byl zkrátka člověkem své doby, který by asi sotva dokázal předpovědět, že jednou přijde věk, kdy v zimě nebude žádný sníh. Kdo ví, zda v letošní rekordně teplé zimě panu Kožešníkovi překryla pomník sněhová peřina. Snad přeci jen ano. Ale jistojistě roztála nejpozději do příštího týdne a jámy na uchovávání stromových sazenic by do ní nejspíš nikdo nevyhloubil.

K pomníku Rudolfa Haši se málem nemohu dostat. Turistická cesta je zcela zryta harvestory, všude se válí větve ořezané po těžbě a kusy klád. Deru se haldami stromových odřezků a hledám, kudy asi vedla cesta. Tak nějak to vypadalo v lesích rumunských Karpat, jen tam takovou paseku nadělal polom po vichřici a ne lesníci. A ten polom, na rozdíl od lesohospodářů, sem tam nějaký strom v lese nechal. Pan Haša, pedagog a spoluzakladatel Lesnického Slavína, by svým kolegům pomník slávy jistě nezbudoval v takovémhle lese. Není pochyb, že ještě před pár lety to tu muselo vypadat zcela jinak. Protože les, jako je tento, by nikdy nedostal přezdívku "Hašeho svatyně".

Od pomníku Julia Wiehla, pedagoga a zakladatele lesnického muzea v Úsově, mě k dalšímu památníku přivede rozsáhlá holina nedávno vytěženého lesa. Memorial Emanuele Purkyně, přírodovědce, který se zasloužil o rozvoj geobotaniky, bioklimatologie, dendrologie a lesnické meteorologie, poblíž takového lesa působí poněkud nepatřičně. Ještě však nepatřičněji působí velký památník Leopolde Grabnera, profesora lesnického učiliště v Mariabrunnu a ústředního ředitele lesní správy Lichtenštejnů, jimž patrily i zdejší lesy. Na velké kamenné desce je zde zvěčněn citát z jakési jeho odborné literatury: "Velký vliv lesa na přírodu i člověka měli by majitelé lesa i lesníci v plné míře hodnotiti, a proto při svých hospodářských počinech v lese uskutečňovati všechny zásady, kterými by byla šetrnost, trvalost a nepřetržitost lesní těžby zajištěna. Leop. Grabner 1840." Jako by právě tento výrok nejlépe žaloval zdejší postupy lesní těžby, kde šetrnost a udržitelnost je tím posledním cílem.

Procházím se lesem nad Adamovem a míjím navršené haldy odkorněných kulatin připravených ke svezení. Jsou jako úhledně poskládané sirky. Z obrovských ploch holin je možno vidět výhledy, které zde nikdo neviděl stovky let. Odkaz lesníků, jejichž slávu zvěčňuje Lesnický Slavín, zde nectí nikdo. Veškeré postupy, které zohledňovaly biodiverzitu druhové skladby stromů, přirozené zmlazování lesa, selektivní těžbu či šetrnost k lesním cestám, jsou jen na papíře psanými ideály, obrazy dokonalého světa. Nikdo se jejich zásadami neřídí, nikdo se nesnaží jejich odkaz naplnit. Stačí jen postavit pomník moudru, projevit vděk a úctu, a občanská povinnost je tím splněna. Společnost je spokojena.

Stavět pomníky, to nám šlo vždycky.


Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
22822317
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace