Domů » Zápisník » 2021 » srpen

Rekonstrukce V. - Sedlina středa 18. srpen, 2021 / 0 komentářů

Betonový logr kam se člověk podívá

Několik minut stojím na chodbě před naším bytem a čekám, až se aspoň na chvíli utiší ryk vrtacího kladiva. Strašný kravál. Snad jen někde v žulových lomech by mohl být ještě větší hluk, ale pochybuji, že o moc. Je ticho. Vcházím dovnitř.

Odkudsi z hloubi chodby se stěží dere světlo, halí se v hustém oblaku prachu a dává jen náznakem tušit, že venku je snad den. Dusím se. Je to jako inhalovat popel. Matně si vybavuji závan našeho starého domova. Dýchal starým linoleem, umakartovými skříněmi a jakousi bytovou starobou. Linoleum i skříně jsou pryč. Ještě chvíli si tu vůni budu pamatovat, než ji navždy zapomenu.

Mladý elektrikář je celý pocukrovaný betonovým práškem. Vlasy má úplně bílé. Žertem mu říkám, že není poznat, jestli mu je dvacet nebo sedmdesát. On mi zcela vážně říká, že pro mě tohle prostředí není vhodné. Odpovídám, že on v tom pracuje celý den, bez ochranných sluchátek a bez brýlí, tak mě pár minut nezabije. Nechává mě být.

Vcházím do místnosti. Ve zdech jsou vyrubané díry, všude jsou hromady suti. Pod nohama mi zakřupe tříštivým sklovatým zvukem. Naše kachličky. Koupelna, kuchyň, tři obytné místnosti. Celý náš byt je tu sesypaný do jednoho sejpu trosek a střepů. Tohle byl náš obývák. A tady, jak se válí ten chuchvalec vytrhaných kabelů, jsme s Joem seděli na zemi a kreslili prstem po mapách Karpat, snili a plánovali. Pod oknem stojí kontejner na suť. Kusy našeho bytu do něj z výšky padají a mísí se se sutinami jiných bytů. Nikdo už nerozezná, co je naše a co cizí.

Bude to všechno krásné a nové. Čtyři roky jsme na to šetřili. V koupelně budou bílé a vínově červené obkladačky, v kuchyni moderní rohová linka na míru. Konečně už nevytopíme sousedy vypadlou hadicí z vany, vývod z pračky bude do zdi. A nejhezčí ze všeho budou dvoukřídlé pouzdrové dveře do obýváku. Budou zlatým hřebem celého bytu. Drahokamem zasazeným do čela královské koruny. Náš byt bude konečně hezký a obyvatelný. Ne jako ten vybydlený socialistický skanzen předtím.

A cožpak jsme tu nebyli šťastní? Což se nedá prožít hezký život i ve starém bytě?

Židle je celá pokrytá souvislou sedlinou betonového prachu. Bourací kladivo spouští zemětřesení. Sedám si doprostřed místnosti, kde bývaly matrace, a koukám do zdi. Do vlasů mi sedá bílý prach, kalně, popelavě, až není poznat, jestli je mi dvacet nebo sedmdesát.


Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
2255171
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace