Zde souložil král středa 22. říjen, 2025 / 0 komentářů

erotická povídka z výletu na Točník

Na nádvoří běhají slepice a moje dítě. Jdeme po zeleném plácku mezi paláci, následujeme průvodce a posloucháme jeho výklad. Tedy alespoň já. Mé dítě nenásleduje a neposlouchá nikoho.

Hrad byl postaven koncem 14. století panovníkem Václavem IV. jako náhrada za poškozený Žebrák, který vyhořel roku 1395. Hrad nebyl jen pevností. Byl spíše rezidenčním sídlem, neboť byl ve své době pohodlnější než starší hrady.

Maminkoo, já chci tam!

Ráďo počkej, tam se dostaneme.

Když vystoupíme na vyšší nádvoří, otevře se nám barevný výhled na křivoklátské lesy. Proplétáme se kamenným polozbořeništěm našemu průvodci v patách, zde byla černá kuchyně, zde hradní studna. Je docela hezký.

A zde bylo šnekové schodiště, které vedlo do patra, kde je královská ložnice. Schodiště bylo zbořeno a zaslepeno z obavy vniknutí nepřítele při obléhání hradu.

Maminkoo, kdy už půjdeme na vlak?

Ráďo, teď jsme na hradě, poslouchej pana průvodce, říká zajímavý věci.

Maminkoo, co je tam? Kluk ukazuje do malinké kulaté místnosti stavebně vystrčené z obvodových stěn paláce.

No… tam je asi prevét, ne?

Co je too?

Ehm… Výsernice?

Nikoli, opraví mě galantně průvodce. Má jaspisové oči. Tam končilo to šnekové schodiště, které nechali zbourat kvůli nepříteli.

No, to jsem byla zas jednou chytrá.

Maminkoo, já chci jít tamtěma schodama!

Tamtudy se budeme vracet, teď půjdeme támhle, tam je kaple.

Kluk brblá.

Strop kaple je zdobený žebrovou klenbou, která je podepřená konzolami, na dvou z nich se dochoval květinový ornament.

Maminkoo, tady je truhla!

Tak ty konzoly budou asi tohle, ukazuji účastně, abych si šplhla u pana průvodce, že dávám pozor. A ty květinové ornamenty, tak jeden je tady, a druhý…

Maminkoo, co je v tý truhle?

Ráďo, já nevím, já hledám tu květinovou… Páni, truhla! Očima stanu na obrovské truhle jak z Pirátů z Karibiku. Co je v té truhle, pane průvodce?

Dnes už nic. Ale pravděpodobně v ní byl poklad Václava IV. Ten když zemřel, jeho purkrabí ukryl královy cennosti z obavy, že by je jeho bratr Zikmund vyraboval.

Ráďo, tak v té truhle byl královský poklad. Ale oni ten poklad někam zakopali a nikdo neví kam.

Pan průvodce se tajemně usměje. Legenda hovoří o zlatém pokladu Václava IV. údajně úkrytém ve sklepeních hradu.

Maminkoo, ten poklad je ve sklepě! Jdem se tam podívat!

Ráďo, teď jsme tam byli a nic tam nebylo… Oni ten poklad nenašli. Nikdo neví kde je.

Já ten poklad najdu a vykopám! A pak budu král!

Kluk blouzní, sní o hledání pokladu. Já taky blouzním. Pan průvodce klouže hradem plavně, jako by tu byl odjakživa součástí inventáře. Je tak věrný své průvodcovské roli, že snad musí být kastelánem, jehož jmenoval ještě sám král. Nebo snad musí být samotným králem…

Maminkoo, tam hraje nějaká hudba, půjdeme se tam podívat!

V koutě dvorany stojí LCD monitor a hraje na videu smyčku o netopýrech. Jsou k tomu nějaké texty.

Maminkoo, přečti to!

Čtu. V prostorách hradu žijí kolonie se stovkami netopýrů velkých. Páření netopýrů probíhá na podzim…

Fuj, otřesu sebou, to je zrovna teď. Ráďo, půjdeme se podívat nahoru, co říkáš?

Tam se nachází královská ložnice, pohlédne na mě významně průvodce.

Já chci koukat na netopýry!

A stoupáme vzhůru k trámům, kde asi visívají ty bestie, a když pan průvodce pokračuje, snažím se vypudit z hlavy hororovou představu pářících se pištících létajících krys.

Zaposlouchána do jeho výkladu, tak věrohodného jako vyprávění pamětníka, se dívám na jeho gesta, sleduji půvab tahu ruky když říká: a zde byla královská ložnice, nechávám se unášet příjemným výpravným hlasem.

Všimnu si, že je hezký, když se na mě nedívá. Má ušlechtilé rysy, jemnou, dohladka oholenou tvář, krásný nos a kolem hlavy šedivou korunu zrání. Snad musí být potomkem nějakých šlechticů, napadne mě.

Stojím na prahu ložnice okouzlena odstínem vznešenosti, jímž lze vyslovit: zde souložil král, a ruka mi tahá dozadu k netopýrům. Pan průvodce mě uvádí do komnaty královských vášní. Postel s baldachýnem a zlatými prýmkami. Obestřen obláčkem něhy vypráví o královnách, které tu spaly s králem, vzrušují mě jeho aristokratické pohyby, jeho hlas mi rezonuje v hlavě jako hudba ráje.

Ta postel je nějaká malá, povídám, skutečně se na ni vešli dva?

Patrně se k sobě museli přitisknout. Významný pohled.

V nastalé vteřině si představím krále, jak odkrývá prýmkovanou deku. Sychravá podzimní noc, čas páření netopýrů. V krbu praská, řeřavé stíny tančí po kamenných stěnách. Teplo krále. Otočím se na posteli, abych dlaní vyhledala jeho vlasy, měkké světlo mu dopadá šikmo do tváře a vykresluje jeho ušlechtilé rysy. Má jemnou, dohladka oholenou tvář, krásný nos a kolem hlavy šedivou korunu zrání…

Pan průvodce se ke mně důležitě nakloní: Ostatně postel byla určena královně pouze k souloži s králem. K noclehu jí byla určena oddělená ložnice.

…přitiskne se a řekne, lásko má já stůňu…

Maminkoo, co je tam nahoře?

Točité schodiště nahoru vede do komnaty královny.

…svoji pýchu já jen hrál…

Maminkoo, půjdeme se tam podívat?

Tou byla Johana Bavorská a Žofie Bavorská.

…kvůli vám se vzdávám trůnu…

Maminkoo, kdy už půjdeme?

Chcete si prohlédnout lože královny?

…klenotů i katedrál…

Maminkoo, já chci…

Co chceš???

Já se chci vyčůrat.

Točník ze Žebráku

Na Točníce