Domů » Blog » Jak jsme přešli Alpy z Mnichova do Benátek - CZ / PL

Jak jsme přešli Alpy z Mnichova do Benátek - CZ / PL pondělí 1. září, 2014

Vrcholový poutní kříž

Start: Mnichov, Mariánské náměstí
Cíl: Benátky, Náměstí svatého Marka 
Státy:
Německo
Rakousko
Itálie
Délka trasy: 747 km
Počet dní: 29 denních etap
Výrazné alpské celky:
Karwendelské Alpy
Tuxerské Alpy
Zillertalské Alpy
Dolomity - první pásmo
Dolomity - druhé pásmo
Treviso Alpy (Benátské Alpy)
Převýšení: nahoru 22.200m; dolů 25.000m
Nejvyšší bod: Piz Boé (3152 m.n.m.)
Geocaching: GC1FPN1
nejdelší pěší keš v Evropě

Polski

Celý rok jsem doma u počítače shromažďovala informace o této trase. Přečetla jsem desítky příběhů lidí, kteří ji prošli, prohlédla stovky jejich fotek, a snila o tom, že jednou stejně jako oni udělám první krok vstříc Benátkám. Myšlenka přejít celé Alpy mě nadchla. Toulat se mezi alpskými štíty daleko od civilizace, to bylo přesně něco pro mě. Chtěla jsem zapomenout na svět, na nic nemyslet a jít. Když však přišel dlouho očekávaný den odchodu, zmocnily se mě pochybnosti. Je něco takového vůbec v mých silách? Co když se zraním? Co když budu příliš vyčerpaná? Nebudu mít bolesti? Zvládnu nést měsíc na zádech dvacetikilový batoh? Naposledy jsem se zastavila přede dveřmi a zaváhala, zda cestu přeci jen neodložit. Ne, tohohle snu se nevzdám. Dveře se zavřely.

Mnichov - start Mnichov

Mnichov – Mariánské náměstí, osm hodin ráno. Vedle mě stojí Matěj Kovalevský, jediný člověk, který měl odvahu jít se mnou. Vůbec ho neznám, jen jednou jsme se narychlo setkali, abychom si předali informace. Tento cizí člověk bude na celý měsíc mým jediným společníkem a přítelem, jediným člověkem, který mi může pomoci v těžké chvíli. Procházíme branou ven z náměstí a zahajujeme naši pouť.

Den 1. a 2.

Naše cesta nezačala zrovna idylicky. Je teprve první den a nás už stíhá prudký přívalový déšť, a to i v noci ve stanu. Ještě horší je však situace druhý den. Už od rána hustě a vytrvale prší, nebe je nekonečně šedé, bez náznaku zlepšení. Po několika hodinách putování v neutuchajícím slejváku se rozhodujeme počkat a schováváme se pod úzkým střešním převisem opuštěné lesní chaty. Míjí hodina, dvě, tři. Je pokročilé odpoledne, déšť nepřestává a nás se zmocňuje obava, že nedokončíme předepsanou denní etapu. Nelze jinak, musíme jít dál.

Ušli jsme sotva pár kilometrů a už máme další problém – chybné odbočení na špatně značených lesních cestách nás svedlo na sedm kilometrů dlouhou zacházku, která ve spojení s časovou tísní jasně určila, že etapu nelze dokončit. Do cíle v Bad Tölz nám zbývá dlouhých deset kilometrů a už se stmívá. Co teď? Hledat místo na stanování na rozbahněných loukách? Za nic na světě dnes nechceme spát ve stanu v nekonečném dešti, a tak hledáme jakékoli útočiště pod střechou. Jako náznak naděje se jeví dětský letní tábor, kterým procházíme v již pokročilém setmění. Prosíme personál o nocleh, ten s námi však nemá slitování a jejich verdikt zní jasně: „Nemáme pro vás místo, jděte si rozbalit stan.“ Nic horšího jsme si nemohli přát.

Krize třetího dne: stop, bus, lanovka a osm kilometrů pekla.

Pršelo celý den, celou noc a bez ustání lilo i třetí den. Po probdělé noci skládáme vodou nasáklý stan, jsme neodpočatí a všechno máme mokré. Dnešní etapa by měla končit v horské chatě Tutzinger, avšak desetikilometrové zpoždění z předchozího dne zcela znemožňuje etapu dokončit. Pokud se do pěti hodin odpoledne nedostaneme k lanovce, opět nám hrozí spaní v mokrém stanu. Máme krizi. Zoufalá situace si žádá zoufalá řešení, a tak navzdory ztrátě vlastní cti bereme stopa na dva kilometry a dalších deset kilometrů jedeme autobusem. Není to čestné a nejsme na to hrdí. Byl to však jediný způsob, jak dohnat zpoždění a vyhnout se další útrpné noci. I přes značný časový posun kupředu jsme chytili jednu z posledních lanovek a konečně se dostáváme do hor. Od suché a teplé chaty nás už dělí jen pouhých osm kilometrů hřebenové cesty. To není žádný problém, myslíme si, aniž bychom tušili, že to nejhorší nás teprve čeká.

Na fotce mlha vypadá hezky. Chodit v ní celý týden už ale tak poetické není... Dostáváme se na hřeben a klimatické podmínky vrcholí. K ostrému a hustému dešti se přidává vichřice, všude kolem se valí neprůhledná mlha a je nesnesitelná zima. Vyšlapané cesty se změnily v hluboká koryta proudící vody, jejich povrch se střídavě mění z rozmáchaného bahna na kluzké mokré skály, každý krok je nejistý a nebezpečný. Terén je členitý a skalnatý, doplněn mnoha žebříky, ocelovými lany, úchyty a skobami. Jít takovou cestu v dešti přímo svádí k neštěstí. A málem se stalo. V momentě, kdy jsem slezla po železném žebříku na úzkou skalní římsu se mi smekla noha na mokré skále, těžký batoh mě převážil a já padala zády do rokle. Na poslední chvíli se mi podařilo chytit se lana a ze zavěšení se vybalancovat zpět na cestu. Hrůza a úzkost mě polily od hlavy k patě. Teprve teď jsem si všimla, že podél celé cesty jsou rozestavěné pomníky lidí, kteří zde zahynuli ve špatném počasí. Jak málo stačilo, abych tento symbolický hřbitov rozšířila o jeden kříž!

Zbičovaní deštěm a vichrem docházíme celí mokří na chatu Tutzinger. Nemám sílu pokračovat dál v cestě a jsem pevně rozhodnutá druhý den jet domů. Vzdávám se. Nemám na to, je to pro mě příliš tvrdé. Ležím v suché a teplé posteli a zavírají se mi oči, nikoli spánkem, ale mdlobou.

4. den

Stejně tak, jako bájný pták Fénix vstává ze svého vlastního popela pokaždé, když shoří v prach, i já v bolestech vstávám z úplného vyhoření. V hlavě mi hučí rychlými, bolestnými tepy a na nohy se nemůžu ani postavit. Bolí mě úplně všechno. Vyhlížím z okna ven a vidím protrhané nebe. Je oblačno, ale neprší, vzduch je chladný a voní horami. Vzpomněla jsem si, jak moc jsem doma toužila přejít celé Alpy. Celý rok jsem se na to těšila a připravovala se. Snad bych tomu přeci jen mohla dát ještě šanci, takhle rychle jsem se přeci nikdy nevzdávala. Znovu jsem v sobě obnovila své odhodlání. „Tak co, jdeme?“, ptá se Matěj. „Jdeme.“

Karwendelské Alpy Během dne opět pršelo, i když o poznání mírněji než předchozí tři dny. Jediný hotel široko daleko má plno a nám opět nezbývá nic jiného, než hledat místo na stanování. Situace je však zoufalá. Široko daleko jsou jen samé pastviny s dobytkem a na jedinou neoplocenou louku nás nepustil majitel. V tu chvíli se nad námi osud smiloval. Za městem nacházíme opuštěnou chatu s menším travnatým pozemkem a u ní muže chystajícího se právě k odchodu. Ptáme se, zda si u chaty můžeme na jednu noc rozbalit stan. „Pojďte se mnou“, pobídl nás a zavedl nás do chaty. Byl to rozestavěný penzion, který byl těsně před dokončením. „Tady máte postel s matrací, zde je kuchyň s plynovým sporákem a tady koupelna se sprchou. Ráno odejděte do dvanácti hodin.“ Mírníme naše nadšení a rozpačitě se ptáme na cenu. „Nic“, odpověděl muž a zmizel ve dveřích. Takové štěstí! Venku lije jako z konve, jsme v teple a suchu úplně prázdného penzionu a navíc nás to nic nestojí. Plyn syčí, polévka se vaří, ve světnici je útulno. Máme dobrou náladu.

Den 5. – 7.

Pršelo i další tři dny.

Šestého dne nás měla čekat cesta přes Birkkarspitze, nejvyšší vrchol Karwendelských Alp (2749 m). Horská služba však vydává zákaz vstupu na tuto trasu kvůli hrozícímu lavinovému nebezpečí. Etapu tedy musíme přemapovat a místo původních patnácti kilometrů nás čeká téměř čtyřicet s převýšením skoro tisíc výškových metrů nahoru i dolů. Tenhle den bude dlouhý...

Den 8. a 9.

Píše se den osmý a i dnes se prodloužila statistika deštivých dnů. Od začátku cesty nebylo jediného dne, kdy by nepršelo. Osmý den přeháněk a slejváků a taky hrozného lidského trápení, bolestí a nesnesitelné zimy. Není nic krásnějšího, než když chodíme po horách a provází nás slunce, a není nic bezútěšnějšího, než když nás ve dvou tisících metrech bičuje déšť s vichřicí. Jak strašně je člověk bezmocný a bezbranný proti zlovůli počasí!

Naděje na zlepšení se objevuje až devátý den. Po nebi plují velká bílá oblaka, tu a tam skrz ně vysvitne slunce. Najednou spatřujeme to, co jsme doposud pro úmornou dřinu v zimě a mokru nevnímali. Stojíme uprostřed nekonečného obzoru zasněžených štítů, hory před námi, hory za námi. Kolem nás se rozprostírá panenská zem neposkvrněná lidským žitím, tvrdá a nehostinná, ale také úchvatná a dechberoucí. Alpy jsou mocné a krásné, obrovské svou výškou i šíří a pohledy na ně v člověku vzbuzují pokoru před přírodou a před Bohem. Stoupáme do sněhem pokrytého sedla Geierjoch, kde se nám otevírá pohled na bílé vrcholky Tuxerských Alp a zamrzlé jezero Junssee. Jak ohromující!

Celý den bylo krásné horské počasí. Po dlouhé době se nám vrátila dobrá nálada a vnitřní síla. Sedíme v prosklené terase horské chaty Tuxer-Joch a kocháme se pohledem na Zillertalské Alpy v zapadajícím slunci, třetí velké pásmo hor, které leží na cestě mezi Mnichovem a Benátkami. Zdá se, že zlé časy jsou na pár dní zažehnány.

Zillertalské AlpyZillertalské Alpy - Kdo by si je nezamiloval?

Foto: Matěj Kovalevský
Postprodukce: Čtyřhranka

Den 10.

Je krásný slunečný den. Přesně takový, jaký jsme si přáli více než týden. Čeká nás náročná cesta přes sedlo Freisenbergscharte do nitra Zillertalských Alp se zakončením v chatě Olperer. Ihned ze začátku cesty se nám podařilo sejít z doporučené trasy, a tak volíme alternativní variantu. Ta nás však zradila zasněženým značením a my se ocitáme v prudkém svahu ve sněhových závějích. Jsme v pasti. Hluboko pod námi se rýsuje tenký vlas naší cesty, dělí nás od ní snad jen padesát výškových metrů, které se však zdají být nepřekonatelné. Nedá se nic dělat, musíme se na ni dostat. Pomalými a váhavými kroky boříme nohy do mokrého sněhu a scházíme prudký svah. Pokaždé, když pokládáme nohu, hrozí nám, že uklouzneme a zřítíme se dolů nebo se propadneme do hloubi. Po velkém boji se dostáváme na cestu a konečně i do sedla. V ten moment mě začíná vážně trápit ostrá bolest kolen a každý krok je nesmírně bolestivý. Jsme teprve v polovině cesty.

Když jsem z vrcholu sedla uviděla naši příští cestu, zděsila jsem se. Ostře prudký skalnatý svah je lemován ocelovými lany ferraty, která je místy pod sněhem. V tomhle terénu musíme sklesat šestset výškových metrů a já už teď skoro nemůžu chodit. Ve strašných bolestech pomalými kroky klesám sedlem, v těžkých místech mi Matěj podává ruku, občas mě podpírá. Cesta je nekonečná...

Den 11.-15

Celých pět dní bylo krásné počasí. Přešli jsme celé Zillertalské Alpy s modrým nebem nad hlavou a mně se zdálo, že na světě není krásnější krajiny, než této. Dvanáctého dne jsme přešli hranice Itálie a čtrnáctého dne se dostáváme do prvního pásma Dolomit.

Píše se den patnáctý a nás opět stíhá deštivé prokletí. Za celý den ani na minutu nepřestalo pršet. Jsme nuceni opět přehodnotit trasu a místo kratšího úseku s dlouhou a náročnou ferratou volíme dlouhou okliku a kratší ferratu. Stoupáme do sedla, do tváře nás šlehá ostrý déšť, po pláštěnkách nám stékají proudy vody. V tom se ozval mohutný hrom a vzápětí následoval blesk. Bouřka nás zastihla v nejhorším místě, jsme těsně pod hřebenem a nemáme se kam schovat. Vzpomněla jsem si na pomníky nešťastných turistů podél cesty třetího dne a opět mě pojala hrůza a strach ze smrti. Znovu dostáváme pocítit, jak jsme malí a bezmocní proti síle přírody. Není nic, co bychom mohli udělat pro svoji záchranu, nic, čím bychom si mohli pomoci. Stojíme na skalnatém svahu, široko daleko pusto a kolem nás se rozpoutává peklo. Nezbývá než se modlit...

Stanování nedaleko Marmolady Den 16. a 17.

Po těžkém putování v bouři a vichru předchozího dne jsme se zařekli, že do hor už nikdy nepůjdeme za špatného počasí, i kdybychom měli ztratit celý den na chatě. Na šestnáctý den vyšla velmi špatná předpověď, a tak jsme byli rozhodnuti nikam nevyjít. Na světě však nikdy nebylo jasnějšího nebe než ráno toho dne. Tmavá indigová modř ostře kontrastovala s šedou barvou kolmých štítů Dolomit a vycházející slunce, které vrhalo stíny do skal, v nich vykreslovalo úchvatné plastiky. Tohle rozhodně není den, kdy bychom měli zůstat na chatě. Vytváříme krizový plán pro případ náhlého zhoršení počasí a vyrážíme.

Po dlouhém výstupu k úpatí skalních věží nás čeká prudké stoupání po lanové cestě. Terén si vyžaduje mnohé šplhání po čtyřech, místy si pomáháme přitahováním se rukama podél lan. Je krásné počasí a šplhání nás nesmírně baví. V krvi nám koluje adrenalin, cítíme sílu a odhodlání. V tu chvíli jsem si všimla, že jsem mnohem silnější, než na začátku celé cesty. Mám svalnané nohy i ruce, hned tak rychle se nezadýchám. Oba chodíme mnohem rychleji a děláme méně přestávek. Zdolávat těžký terén je pro nás nyní mnohem snažší než na počátku.

Vystoupali jsme na vrchol a před námi se rozprostřel jeden z nejkrásnějších pohledů celé cesty. Jsme téměř ve třech tisících metrech nad mořem, kolem nás není žádný náznak života, jen skaliska a sníh. Táhlá šedobílá pláň připomíná měsíční krajinu, kolem je hrobové ticho, jen vítr nám hučí v uších. Fascinováni nekonečnou skalnatou pouští procházíme ledovým krajem až k chatě Rifugio Boé. Jakkoli byla předpověď počasí skeptická, byl to nádherný den.

Před námi byl sedmnáctý den a také nejvyšší vrchol celé cesty z Mnichova do Benátek – Piz Boé (3152 m). Plni optimismu z předchozího dne stoupáme vzhůru a já si poprvé v životě nasazuji ferratový set. Po chvíli stojíme na vrcholu a pod námi se v celé šíři rozprostírá měsíční krajina včerejšího dne. Jak blízko máme k nebi!

Měsíční krajina pod Piz BoéMěsíční krajina pod Piz Boé - Ve třech tisících metrech se zastavil život. Krajina zde vypadá jako z jiné planety.

Den zakončujeme spaním ve stanu nedaleko úpatí Marmolady, nejvyšší hory Dolomit. Je teplý podvečer a zapadající slunce zalévá kraj zlatou září. Uplynulé dva dny se do našich pamětí zapíší jako jedny z nejkrásnějších dní, jaké jsme po cestě zažili.

Den 18. – 20.

Jako kartáginský generál Hannibal táhneme napříč Alpami už dvacet dní. Tři týdny v horách nás změnily. Jsme ošlehaní větrem a deštěm, umíme si lépe poradit a jen tak něco už nás nepřekvapí. Zároveň máme větší nadhled, neboť jsme prošli těžkými zkouškami nepříznivého osudu. Osm dní v kuse nás bičoval déšť, byla nám zima a měli jsme vše mokré. Prošli jsme bouřemi a mnohokrát nevěděli kde složit hlavu. To vše z nás udělalo silnější lidi a ukázalo nám, jak nicotné a malicherné jsou problémy našeho všedního žití. Nyní už nemám pochybnosti o tom, že dojdeme až do Benátek. Cítím, že teď už nás nic nezlomí.

Krajina nedaleko MarmoladyKrajina nedaleko Marmolady - Některé cesty jakoby vypadly z mých snů o vzdálených krajinách...

Den 21.

Nadešel nejtěžší den celé naší cesty, náročná a velmi obávaná etapa, před kterou mě mnoho lidí varovalo. Čeká nás přechod přes vrchol Schiara s ferratou typu C (= těžká). S velkými obavami sledujeme předpovědi počasí, i když víme, že se na ně stejně nemůžeme spolehnout. Kdyby nás dnes zastihly deště a bouřky, ocitli bychom se v ohrožení života, neboť celá ferrata je kovaná železným a ocelovým jištěním. Je polojasno, vyrážíme.

Čtyřhranka v akci Scházíme kolmou a ostře členitou skalní stěnu. Terén je drsný a náročný, šplháme po ocelových lanech, kramlích, kolících, stupech a žebřících. Jsem velmi napjatá a koncentrovaná, postupuji pomalu a s maximální opatrností. Ferratový sedák s lany a karabinami mi dodává pocit jistoty v nohách, díky němu nemám strach, že se zřítím a můžu se více soustředit na šplhání. Největší potíží je opět příliš rozměrný batoh. Není problém jít těžkou ferratu, je však velký problém jít těžkou ferratu s dvacetikilovou zátěží na zádech.

Přichází nejtěžší místo celého jištěného úseku a dost možná i celé naší cesty. Před námi se objevil velký ledovec překrývající lanové jištění. Obejít ho není možné, cestu křižuje vodopád. Podejít ho je příliš riskantní, pod ledovcem je hluboká propast a skály jsou mokré od tajícího ledu. Taktéž riskantní, ale jediné možné je přejít ho po povrchu. Led je kluzký a má velmi strmý sklon, chůze bez maček je téměř nemožná, a tak se Matěj snaží do zamrzlého sněhu jídelním ešusem vydlabat díry na stupy. Překonat pouhých dvacet metrů ledu bez jištění nám trvalo více než čtvrt hodiny. Tohle byl velký boj.

Na konci dne jsme velmi unavení a vyčerpaní, ale máme skvělý pocit z vydatného lezení. Nejtěžší etapu, které se většina lidí vyhýbá, jsme zvládli na výbornou. Ač do cíle zbývá ještě osm dní, už teď s jistotou můžeme prohlásit, že jsme zvládli překonat všechny velké překážky ležící na cestě mezi Mnichovem a Benátkami.

Den 22. – 27. - Belluno a Benátsko

Vinice Následující den jsme došli do Belluna, malebného italského města ležícího v údolí mezi horami, a během dalších dvou dní jsme přešli poslední, menší pásmo Alp. Procházíme úrodným krajem. Alpské kleče, lišejníky a mechy se změnily ve vinice, palmy a olivovníky, je teplo a slunečno. Tři týdny v Alpách jsou definitivně za námi, vzpomínky na ně jsou uzavřené. Máme za sebou nejkrásnější část celé cesty a Benátky jsou s každým krokem blíž a blíž.

Následující dny se nesou v duchu úspor. Kvůli špatnému počasí během celé cesty jsme nemohli stanovat tolikrát, kolikrát jsme plánovali, což dost zvýšilo náš rozpočet. Rozhodujeme se tedy, že až do konce budeme spát už jen venku. Poprvé jsme rozdělali stan už kousek za Bellunem na dětském hřišti. Ač se zdálo, že noc bude klidná, po celých deset hodin hustě lilo a byla silná bouřka. Tohle byla nejhorší noc celé naší cesty!

I další dny měly provázet silné bouřky. Snažíme se vyhnout stanování a hledáme nějaké skromné bivakovací místo kdekoli pod střechou. Útočiště pro další noc jsme nalezli v přístřešku vedle popelnic u katolické školy ve městečku Tarzo. Nic pro slabé nátury!

Bivak u popelnic Po následující deštivé noci ve stanu nalézáme dalšího dne úkryt před bouří v letním festivalovém hangáru ve vesnici Fagare. Ani zde však nemáme klid na spaní. Místnost je plná komárů a spaní je utrpením. Máme toho dost. Dlouhá řada probdělých nocí nás vysílila a psychicky vyždímala. Jsme na pokraji sil, alespoň jednu noc bychom se chtěli vyspat důstojně, ale máme hluboko do kapsy a hotely jsou drahé. Jsme ve městě Jesolo, je pozdní odpoledne, smráká se, a nás čeká další bezesná noc. Snad bychom pro jednou mohli zkusit požádat o pomoc a o nocleh pod střechou. Ale kdo by pro nás mohl mít pochopení? Komu stojí za to pomáhat dvěma špinavým vandrákům? Naším andělem spásy se tentokrát stal farář místního kostela. Ten nám poskytl nocleh na faře v jídelně a ještě nám daroval dvacet euro na večeři. „Jděte na pizzu,“ poručil nám a ač jsme se dlouho zdráhali peníze vzít, nakonec jsme je s velkým vděkem přijali. Po dlouhé době jsme se konečně zase pořádně najedli a vyspali.

Den 28 – Moře

Opět jsme načerpali sílu a vnitřní pohodu. Čeká nás poslední etapa s noclehem ve stanovém kempu a zítra konečně staneme v Benátkách. Je horký letní den. Už několik dní putujeme v potu tváře ve třicetistupňových vedrech a nemáme se kde zchladit. Procházíme poloostrovem za Jesolem směrem na západ a v dáli slyšíme šumění moře. Už jsme tak blízko! Po několika kilometrech konečně přichází dlouho očekávaná chvíle a před námi se otevírá široká písčitá pláž. Moře! Po měsíci dlouhé cesty jsme konečně stanuli na konci pevniny. Jsem nadšená a dojatá. Nikdy bych nevěřila, jak fantastické je koupat se v moři, ke kterému jsem došla pěšky.

Benátky! Den 29 – Benátky!

Tak se to tedy opravdu stalo. Na začátku se zdálo neuvěřitelné, že by se to mohlo podařit. Přejít pěšky celé Alpy vypadalo jako sen z knihy věčných přání, zdálo se to nemožné a vzdálené mým možnostem. Už to nejsou týdny a stovky kilometrů, které nás dělí od cíle, ale pouhých pár minut cesty trajektem. Vyhlížím z okna lodi a hledím přes moře na obzor, kde se rýsuje tenká linie Benátek, která s každou vteřinou sílí. Tolik jsem si přála dočkat se tohoto momentu. Teď je tady, a mně je teskno z pomyšlení, že za chvíli bude vše za mnou. Blíží se konec...

Je pravé poledne a my stojíme na Náměstí svatého Marka v Benátkách. V ten moment odbíjí dvanáctá hodina a v celých Benátkách se spouští zvony. Jaká krása! Desítky kostelních zvonů bijí hlubokým bronzovým hlasem a jen my víme, pro koho zvoní. Po měsíci dlouhé a strastiplné cesty stojíme nyní na jejím konci a tím celý náš příběh končí. Přešli jsme šest pásem Alp, v nohách máme více než 700 kilometrů, šli jsme v horku i zimě, v deštích i bouřích, po cestách bahnitých, skalnatých i pokrytých sněhem a ledem. Nic nám nebylo dost velkou překážkou na to, abychom ji nedokázali překonat. Nebyli jsme připraveni na vše, ale se vším jsme si dokázali poradit. Myslím, že dnes zaslouženě můžeme prohlásit, že svět patří nám!

Přechod Alp z Mnichova do BenátekPřechod Alp z Mnichova do Benátek - Po rozkliknutí obrázku se zobrazí interaktivní mapa na Google mapách.


Pokud chcete dostávat upozornění na nové články na mém blogu, přejděte prosím na odkaz zde: Odebírat novinky

Galerie k článku Jak jsme přešli Alpy z Mnichova do Benátek - CZ / PL

Mnichov - start
Mnichov - start
Na březích Isarských
Na březích Isarských
Co dělat, když bez ustání prší? Psát...
Co dělat, když bez ustání prší? Psát...
Na fotce mlha vypadá hezky. Chodit v ní...
Na fotce mlha vypadá hezky. Chodit v ní...
Alpská divoká zvěř
Alpská divoká zvěř
Horská chata Tutzinger z výšky
Horská chata Tutzinger z výšky
První vodopád
První vodopád
Pekelné soustředění při brodění :-)
Pekelné soustředění při brodění :-)
Jeden z desítek vodopádů
Jeden z desítek vodopádů
Čtyřhranka mapuje
Čtyřhranka mapuje
Naše vandrparta ve složení já a Matěj
Naše vandrparta ve složení já a Matěj
Do vody né, prosím! :-D
Do vody né, prosím! :-D
Karwendelské Alpy
Karwendelské Alpy
Cestou na Karwendel Haus
Cestou na Karwendel Haus
Pomník zahynulým turistům
Pomník zahynulým turistům
Karwendel Haus
Karwendel Haus
Lágr pro 30 lidí v Karwendel Hausu
Lágr pro 30 lidí v Karwendel Hausu
Pohodová rovinka. Jedna z mála.
Pohodová rovinka. Jedna z mála.
Rovina u chaty Kasten Alm
Rovina u chaty Kasten Alm
Cesta do nebe je plná kamení
Cesta do nebe je plná kamení
Kochací pauza
Kochací pauza
Vrcholový poutní kříž
Vrcholový poutní kříž
Alpské louky plné květin
Alpské louky plné květin
Čtyřhranka na cestě po alpských loukách
Čtyřhranka na cestě po alpských loukách
Samoobsluha :-)
Samoobsluha :-)
Fotograf fotí fotografa :-)
Fotograf fotí fotografa :-)
Alpské rododendrony
Alpské rododendrony
V oblacích
V oblacích
Dlouhá cesta do kopce
Dlouhá cesta do kopce
Sedlo Naviser Jöchl
Sedlo Naviser Jöchl
Chata Lizumer Hütte
Chata Lizumer Hütte
Cesta do sedla Geier Joch
Cesta do sedla Geier Joch
Rododendronové koberce zbarvovaly kopce do...
Rododendronové koberce zbarvovaly kopce do...
Čtyřhranka nad údolím chaty Lizumer...
Čtyřhranka nad údolím chaty Lizumer...
Kamení a sníh
Kamení a sníh
V oblacích
V oblacích
Příště jedině na lyžích :-)
Příště jedině na lyžích :-)
Matěj nasává :-)
Matěj nasává :-)
Zamrzlé jezero Junssee
Zamrzlé jezero Junssee
Matěj si vykračuje po sněhu
Matěj si vykračuje po sněhu
Tuxerské Alpy byly ještě plné sněhu
Tuxerské Alpy byly ještě plné sněhu
Devátý den byl první, kdy nepršelo.
Devátý den byl první, kdy nepršelo.
Po sněhu jsme nachodili kilometry.
Po sněhu jsme nachodili kilometry.
Zillertalské Alpy
Zillertalské Alpy
Čtyřhranka na vandru
Čtyřhranka na vandru
Sametové štíty Tuxerských Alp
Sametové štíty Tuxerských Alp
Zillertalské Alpy od chaty Tuxer-Joch-Haus
Zillertalské Alpy od chaty Tuxer-Joch-Haus
Skoro poledne a měsíc v úplňku.
Skoro poledne a měsíc v úplňku.
Na vrcholcích Zillertalských Alp se...
Na vrcholcích Zillertalských Alp se...
Vidíš to sedlo vzadu? Tak tam jdeme...
Vidíš to sedlo vzadu? Tak tam jdeme...
Jedna z nejnáročnějších cest
Jedna z nejnáročnějších cest
Cesta do sedla Friesenbergscharte
Cesta do sedla Friesenbergscharte
Pohled z Friesenbergscharte
Pohled z Friesenbergscharte
Kritický úsek ferratové stezky
Kritický úsek ferratové stezky
Zillertalské Alpy
Zillertalské Alpy
Alpský svišťík :-)
Alpský svišťík :-)
Lanový most u Olperer Hütte
Lanový most u Olperer Hütte
Panorama od chaty Olperer Hütte
Panorama od chaty Olperer Hütte
Krajina kolem chaty Olperer
Krajina kolem chaty Olperer
Další divoký brod
Další divoký brod
A jsme v Itálii!
A jsme v Itálii!
Jezero Lago del Passo na hranicích Rakouska...
Jezero Lago del Passo na hranicích Rakouska...
Jedna z nejhezčích luk byla po cestě ze...
Jedna z nejhezčích luk byla po cestě ze...
Pohled ze sedla Gliderschartl
Pohled ze sedla Gliderschartl
Cesta ze sedla Gliderschartl
Cesta ze sedla Gliderschartl
Poslední pohledy na Zillertalské Alpy
Poslední pohledy na Zillertalské Alpy
Cesta do Fundres
Cesta do Fundres
Naše základna na fotbalovém hřišti ve...
Naše základna na fotbalovém hřišti ve...
Kaplička
Kaplička
Mlhavé ráno pod vrcholem Gampill
Mlhavé ráno pod vrcholem Gampill
Cestou na Rifugio Genova
Cestou na Rifugio Genova
Rifugio Genova
Rifugio Genova
Čtyřhranka na hřebeni
Čtyřhranka na hřebeni
Takový alpský Grand Canyon
Takový alpský Grand Canyon
Hora Puez Kofel
Hora Puez Kofel
16. den byl jedním z nejkrásnějších
16. den byl jedním z nejkrásnějších
Jezero Crespeina
Jezero Crespeina
Čtyřhranka ve snové krajině
Čtyřhranka ve snové krajině
Šedé skály v kontrastu s modrým nebem
Šedé skály v kontrastu s modrým nebem
Dolomity
Dolomity
Dramaticky členité štíty Dolomit
Dramaticky členité štíty Dolomit
Závratně krásný pohled na Grödner Joch
Závratně krásný pohled na Grödner Joch
Trasa číslo 666 byla skutečně ďábelská
Trasa číslo 666 byla skutečně ďábelská
Cesta do oblak
Cesta do oblak
Balanc nad propastí
Balanc nad propastí
Matěj jako zdatný lezec
Matěj jako zdatný lezec
Rozcestí
Rozcestí
Jezero Pisciadú z výšky
Jezero Pisciadú z výšky
Nehostinná zem
Nehostinná zem
Měsíční krajina pod Piz Boé
Měsíční krajina pod Piz Boé
Cesta do nebe je lemována ferratou
Cesta do nebe je lemována ferratou
Nejvyšší vrchol celé cesty - Piz Boé
Nejvyšší vrchol celé cesty - Piz Boé
Piz Boé pod úpatím
Piz Boé pod úpatím
Kde je lanovka, tam je nával...
Kde je lanovka, tam je nával...
Sněhový tunel by v červenci čekal...
Sněhový tunel by v červenci čekal...
Cesta na Rifugio Viel dal Pan
Cesta na Rifugio Viel dal Pan
Krajina nedaleko Marmolady
Krajina nedaleko Marmolady
Stanování nedaleko Marmolady
Stanování nedaleko Marmolady
Nedaleko Monte Talvena
Nedaleko Monte Talvena
Čtyřhranka šplhající
Čtyřhranka šplhající
Výhled z hřbetu Schiary
Výhled z hřbetu Schiary
Cesta nevypadala zrovna navštěvovaně
Cesta nevypadala zrovna navštěvovaně
Hákování na ferratě
Hákování na ferratě
Taková menší překážka na cestě
Taková menší překážka na cestě
Matěj na ferratě
Matěj na ferratě
Matěj v akci
Matěj v akci
Čtyřhranka v akci
Čtyřhranka v akci
Čtyřhranka hákuje
Čtyřhranka hákuje
Žebřík
Žebřík
Čtyřhranka ve skalní škvíře
Čtyřhranka ve skalní škvíře
Ledovec. Co teď?
Ledovec. Co teď?
Rifugio 7° Alpini pod Schiarou
Rifugio 7° Alpini pod Schiarou
Úpatí Alp před Bellunem
Úpatí Alp před Bellunem
Čím více se Alpy vzdalovaly, tím...
Čím více se Alpy vzdalovaly, tím...
Tady už nám zase otrnulo :-)
Tady už nám zase otrnulo :-)
Poslední hřeben, a pak už jen rovina.
Poslední hřeben, a pak už jen rovina.
Matěj jako šéfkuchař
Matěj jako šéfkuchař
Bivak u popelnic
Bivak u popelnic
Vinice
Vinice
Fagare
Fagare
Na začátku a na konci cesty...
Na začátku a na konci cesty...
Zasloužené koupání v Jaderském moři
Zasloužené koupání v Jaderském moři
Už se to blíží...!
Už se to blíží...!
Benátky!
Benátky!
Most u Muzea Palazzo Ducale
Most u Muzea Palazzo Ducale
Muzeum Palazzo Ducale
Muzeum Palazzo Ducale
Náměstí svatého Marka
Náměstí svatého Marka
Tachometr GPS se zastavil na 747,8 km.
Tachometr GPS se zastavil na 747,8 km.
Gondoly v uličkách
Gondoly v uličkách
Benátská socka :-)
Benátská socka :-)
Také jste vždy chtěli mít moře hned u...
Také jste vždy chtěli mít moře hned u...
Přístav gondol na San Marco
Přístav gondol na San Marco
Na Benátské pavlači
Na Benátské pavlači
V Benátských uličkách je možné projet...
V Benátských uličkách je možné projet...
V uličkách
V uličkách
Přístav na ostrově Giudecca
Přístav na ostrově Giudecca
Maják na ostrově San Giorgio Maggiore
Maják na ostrově San Giorgio Maggiore
Podvečerní procházka k majáku
Podvečerní procházka k majáku
Na pláži Lido di Venezia
Na pláži Lido di Venezia
Arrivederci, Venezia!
Arrivederci, Venezia!

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
1321532
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tere
Ahoj! Super fotky a clanek! Letos v lete se tez chystam a moc se tesim. Jeste dva doplnujici dotazy- jak je to s hidlem? Planujeme co nejvice jidla vzit s sebou,ale zase musime myslet na vahu, takze- je moznost behem treku si nekde nakoupit/foplnit zasoby? Diky!
Markéta Dobešová
Ahoj Tere,
omlouvám se za opožděnou odpověď, nyní už je asi pozdě Ti radit...
Zásoby s sebou jsou určitě potřeba, ale pár možností na nákup po cestě je. Všechno byste to vyčetli v průvodci (v německém jazyce): Rother wanderführer, München - Venedig. Je červený, ale existuje ještě jeden, se zelenou obálkou, ten byste určitě vygooglili.
Vyrazili jste nakonec, nebo jste to odložili?

Zdraví Markéta
Eva
Ahoj, děkuju za inspiraci, vypadá to úžasně. Musím se přiznat, že jsem až do teď o této trase neslyšela, nevím, jak mě to míjelo. Každopádně mě Tvůj článek dost nalákal, až budu zpět v Evropě, tak se třeba taky vypravíme..už kolikrát jsem si říkala, jaká je ostuda, že pořádně neznám Alpy a tato trasa se jeví jako ideální příležitost se s nimi důkladně seznámit;)
Markéta Dobešová
Dobrý den, Evo,
díky za hezký komentář. ;-)
Není divu, že jste o treku Mnichov-Benátky neslyšela, v Čechách je téměř neznámý. V sousedním Německu není snad nikdo, kdo by o něm alespoň nezaslechl, ale k nám se jeho věhlas nějak nedostává. Já sama jsem se o něm dozvěděla jen díky Geocachingu. Pokud byste na něj chtěla vyrazit, určitě si přibalte tohoto průvodce:

http://www.nejlevnejsi-knihy.cz/obalka/37/1715337.jpg

Koukám, že už je konečně i na českém trhu, já si ho ještě loni musela nechat posílat z Mnichova za dvojnásobnou cenu.
Pokud by pro Vás byl problém měsíc volna, tak by Vám možná pomohla informace, že mnoho lidí si cestu zkracuje tak, že nevychází z Mnichova, ale z Bad Tölz a dojdou jen do Belluna. Tím trek zkrátíte na tři týdny čistého přechodu Alp. Žádné roviny a silnice, jen hory.

A pokud byste chtěla jinou alpskou inspiraci, která není tak moc časově náročná, tak se podívejte na tohle: (už jsem to tu v jednom komentáři doporučovala :-) )

http://www.zillertal.at/media/content/01_das_zillertal/berliner_hoehenweg.pdf

Zillertal runde je okružní trek Zillertalskými Alpami na cca týden. Na to se také chystám. Zillertaly jsou nádherné hory, musím se tam vrátit. ;-)

Přeji Vám mnoho hezkých výletů, slunce ve tváři a vítr v zádech!
Lea
Ahojky, dík za reakci.
Na kole naštěstí nemusíme řešit pár kilogramů, takže prostor na stativ se vždy najde i za cenu odložení části nepotřebné výbavy /oblečení, jídlo.../. Letos jsme si pořídili o něco lepší stativ z karbonu, zatím jsme s ním spokojeni. Ještě uvidíme, jak se osvědčí za polárním kruhem.
Co se týká dobíjení, tak nemáme moc velké štěstí na počasí, a slunečných dnů při našem putování aby člověk pohledal. Loni jsme si pořídili USB power banku, zatím jsme spokojení, ale přeci jen má půl kila, což už je třeba menší bochník chleba.
Že jste měli na výpravě zrcadlovku jsme poznala z nádherných fotek, tohle člověk z kompaktu prostě nedostane, a když pak vidí finální výsledek, tak je jasné, že ta váha navíc za to prostě stojí.
Zdeněk Černý
https://www.facebook.com/groups/166858292654/?fref=nf
Markéta Dobešová
Díky za pozitivní komentář ve vláknu na Facebooku! :-) Budu se snažit být pro Vás i ostatní dál inspirativní. ;-)
Lea
Nechce mi to vzit odpoved, jen moznost vlozit novy prispevek. Za podobne stranky jsem vzdy rada, protoze neni az tak obvykle, ze je pise osoba zenskeho pohlavi. Jen tak dal, drzim palce.
Mimochodem, zajimala by me fototechnika. Nejde mi az tak o konkretni model fotaku, jako spis o prislusenstvi (stativ, filtry), vahu veskere fototechniky a zejmena dobijeni. Jak jste resili tohle? My na nase cykloputovani za polarnim kruhem od lonska vozime powerbanku.
Markéta Dobešová
Přiznám se, že na velké vandry stativ neberu. Samozřejmě ho občas postrádám, ale krosna je příliš zatížená a na těžkou fototechniku už není síla... Na tom Benátském treku jsem s sebou měla jen zrcadlovku (Nikon D90), setový objektiv (chtěla jsem si vzít i pevný, ale pro úsporu váhy jsem ho musela vypustit), brašnu a nabíječku. A co se týče nabíjení, tak jsme tak obden až jednou za tři dny spávali v horských chatách, takže jsme tento problém neřešili. Chápu, že za polárním kruhem už to člověk řešit musí. Slyšela jsem něco o solární nabíječce, ale víc jsem se o to nezajímala. Možná by to stálo za pořízení...
Takže tak ;-)
Lea
Moc pěkný report, dávám palec nahoru. Jako ženská dovedu takovou výpravu ocenit. Sama jsem dříve byla též subtilnější postavy, po 40tce už to není tak žhavé, takže to, co nosím na zádech, již netvoří třetinu mé váhy. Navíc jsme z pěšího, dálkového putování přešli na cyklovýpravy.
Přeji mnoho dalších šťastných našlapaných kilometrů.
Markéta Dobešová
Ahoj Leo,
díky za pozitivní ohlas!
Je to pravda, že to nejhorší na tom všem je ten batoh. Když člověk sám o sobě moc neváží, je ta zátěž velmi problematická. Nakonec jsme to ale zvládli a to je nakonec hlavní ;-).
Mimochodem díky za odkaz na Tvoje webovky, moc pěkný blog, budu se na něj vracet. ;-)
Také přeji mnoho příjemně strávených kilometrů v přírodě, slunce ve tváři a vítr v zádech! :-)
Zdeněk Černý
Po reportu z cesty na Sněžku jsem si našel i tento cestopis. Vím, že u nás byla přednáška, ale někde jsem byl. Je to opět poutavě napsané, doplněné nádhernými fotografiemi. Znovu musím poděkovat za zajímavý, dramatický cestopis. ;-)Je mi sympatické, když mají mladí lidé vytříbenou životní filozofii, jasný cíl a
jdou za ním. Ať se daří!
Markéta Dobešová
Dobrý den, Zdeňku,
Váš komentář mě velmi potěšil, hned se mi dneska půjde do práce lépe. :-)
Velká alpská cesta byla životním zážitkem, ale i zkouškou a jsem velmi ráda, že se to podařilo. Cestopisná přednášla by měla být určitě ještě jedna, ale v Praze, nevím, jak moc to máte daleko. Bude se konat pravděpodobně koncem dubna. Pokusím se na ni tentokrát upozornit na svém blogu s větším předstihem. ;-)

Děkuji za pozitivní ohlas na článek. Také Vám přeji ať se daří, mnoho krásných výletů, slunce ve tváři a vítr v zádech. :-)
jarocz
Nádherné fotky a pro mě neuvěřitelný výkon, obdivuji Vás. Díky za zprostředkování zážitku.
Zdeňka
Markéta Dobešová
Dobrý den,
děkuji za hezký komentář! Alpy byly nádherné, impozantní, velkolepé. Za tu dřinu to stálo. ;-)
Přeji krásné dny!
Bara
Zdravim,
moc gratuluji ke splnenemu snu a pridavam neskutecny obdiv za takovy vykon! :)
Pri cteni me napadlo par dotazu, tak snad nebudou po delsi dobe otravne ci ohrane :D (Budu s dovolenim tykat)

1. Zajimalo by mne, s jakou fyzickou prupravou jsi se k prechodu Alp rozhodla. Jestli chodis a jezdis na kole jiz dlouho a celkove mas fyzicku skvelou? Kdybych se nahodou nekdy odhodlala ja, jakozto lehky nesportovec (obcasny beh a joga), jestli je potreba trenink.

2.V Benatkach jsem uz byla a proto mne tam cesta moc nezene, je mozne trasu strihnout napriklad do Milana? + omlouvam, se pokud je to nekde uvedeno, ale zpet jste jeli vlakem?

3. Pochopila jsem, ze asi umis dost dobre nemecky. Poradi si na teto trase clovek neznaly tohoto jazyka? Jelikoz uz s tim pruvodcem by byl asi problem... :/

4. To se asi neda sdelit cizimu cloveku a uz vubec ne verejne, ale jake to bylo jit s ´neznamym´ clovekem? Vzdyt pri takove zatezi je potreba silene opory a porozumeni. Prijde mi to uplne smutne, ze te v tezke chvili nemel kdo obejmout. Ale mozna to tak vnimam jen ja.

Dekuji moc za jakoukoli odpoved a drzim palce na dalsi plneni snu ;)
Markéta Dobešová
Ahoj Báro,
dlužím Ti odpověď už velmi dlouho a konečně jsem se k tomu nyní dostala. Prosím za prominutí mého lajdáctví, slibuji, že se polepším!

A teď tedy odpovědi:
1.) Mám průměrně dobrou fyzičku, přes rok chodím na túry, ale to je asi tak celé. Neběhám, neposiluji, neřeším zdravou výživu. Na druhou stranu ale ani nejsem lenoch, a když mám volno, doma mě nikdo neudrží. Celá tato cesta je spíše o síle psychické než fyzické. Jsem v podstatě křehký člověk, vážím necelých 50 kilo, a tohle pro mě bylo velmi náročné. Síla vůle ale může překonat fyzickou slabost, a tak věřím, že pokud se k tomu opravdu pevně odhodláš, dáš to. ;-)

2.) Lidé, kteří nechtějí jít až do Benátek, končí v Bellunu. Odsud se všichni pohodlně dostali zpátky odkud přišli. Cesta od úpatí Alp do Benátek není nijak zvlášť záživná, a tak pokud Tě Benátky už netáhnou, klidně si to zkrať. O mnoho nepřijdeš a ušetříš si 5 dní cesty po silnicích.

3.) Německy? :-D Tak teď se drž - neumím ani slovo německy a Matěj uměl pár slov. :-D V celých Alpách se pohodlně domluvíš anglicky. Na turistického průvodce by se Ti to sice hodilo, ale není to nutné. Potřebuješ hlavně mapy a výškové profily. A těm rozumět budeš.

4.) S Matějem jsme si střídavě rozuměli a střídavě si lezli na nervy :-D. Ale byl to fajn člověk a jsem ráda, že tam byl se mnou zrovna on, vždy mi v problému pomohl a nikdy mě nenechal na holičkách. Obejmutí mi sice občas chybělo, ale psala jsem domů, tak jsem si to alespoň trochu vynahrazovala ;-).

Měla jsi dotaz i ohledně přednášky v Praze. Jedna už bohužel proběhla. Omlouvám se, že jsem Ti nedala vědět, ale stop stav po naplnění kapacity nastal 7 minut po publikaci! Bude ale ještě jeden event někdy v dubnu (možná 23.4.), a pracujeme na tom, aby byl ve velkém, kapacitně neomezeném sále.

Báro, odpusť mi odpověď, na kterou jsi čekala tak dlouho! Nesedávám moc ráda u počítače a tak jsem se k tomu odhodlala až nyní. Příště budu rychlejší, slibuji ;-)

Měj se krásně a přeji Ti spoustu krásných výletů ;-)
Grisalma
Fantastický výkon! A krásný popis a fotky. Tohle asi nikdy nedám, ale po přečtení už se těším, jak si v létě zas po letech zajedeme aspoň do Dolomitů.
Popis počasí mi živě připomíná většinu našich horských výprav. Doteď jsem byla tak trochu přesvědčená, že všichni kromě mě mají na horách vždycky krásně :-).
Markéta Dobešová
Díky za pozitivní ohlas! :-)
Alpy jsou prostě s počasím strašně nevyzpytatelné, chvíli svítí sluníčko, hned záhy sněží, nato přijde bouřka. A nejhorší je, že na ně neplatí žádná předpověď, mraky většinou přijdou z ničeho nic a stejně nepředvídatelně se ztratí. To si tam zkusí snad každý...
Přeji krásné výlety a mnoho pěkných zážitků! ;-)
David S.
Klobouky dolu: +1 :-)

Ani tak ne kvuliva tomu prechodu samymu, jakkoli tim v zadnym pripade nechci rict, ze to je nic a ze to dokaze kazdej, chran Pambu, ale kvuliva prechodu s tak plnym ruksakem (podle vlastnich slov 20-kilovym), stanem a ferratovou vystroji k tomu - a to pri Tvejch rozmerech. Nevedet, zes to zvladla, klidne bych se vsadil, ze to nejni mozny, ze clovek nejni mravenec, aby toho tolik vlekl. Respekt, respekt! A samozrejme i ode mne obrovskej dik za popis zazitku - a HLAVNE za uzasny fotky.

Pac to chci jit 2015, mel bych s dovolenim par otazek. Verejne, pac si neskromne myslim, ze odpovedi muzou zajimat i ostatni (nejsa v Cesku se bohuzel nemuzu zeptat na eventech):

Na Geocaching.cz, kdyz shanis spoluchodce, pises, ze pocitas zhruba s tisicovkou. Citecka tam pise, ze to je moc. Vy jste cestou aspon kde to slo stanovali/bivakovali (u popelnic...), a podle fotek si nekdy varili sami. - Kolik Te to prosim za techhle spartanskejch podminek stalo skutecne?

Obrovsky by me zajimalo, co jsi skutecne mela vsechno v batohu, kolik to vazilo, a co z toho by sis sebou podruhy uz nevzala.

Ve vsech pruvodcich a popisech "Traumpfadu" se pise, ze si clovek ma bezpodminecne - a to i kdyz ma v kapse pruvodce a/nebo GPS - vzit mapy. Co si o tom prosim myslis s Tvoji zkusenosti Ty?

Za odpovedi dekuju predem i zadem a srdecne zdravim od nejvychodnejsiho konce Alp,
David
Markéta Dobešová
Ahoj Davide!
Předně moc děkuji za komentář a za kladnou odezvu, cením si každého ohlasu. :-) Rozhodně Tě podporuji v myšlence vypravit se na to taky, je to velmi náročné, ale tohle je jedna z mých nejcennějších vzpomínek a za nic bych ji nevyměnila. ;-) Rozhodně to stojí za to!

A teď ke Tvým dotazům.

Rozpočet: Když zahrnu dopravu tam a zpět, spaní v chatách, jídlo, nákupy cestou, cestovní pojištění, třídenní pobyt v Benátkách, tak jsme za to dali každý tak +/- 800 Euro, ale v každém případě Ti doporučuji mít k dispozici aspoň těch 1000.
Velmi výrazně ušetříš, když si zařídíš pojištění Alpen Verein (stojí asi 1500 na celý rok do celého světa), na které dostaneš ve všech vysokohorských chatách 50% slevu na ubytování. Nejsem žádný jejich dealer ani nemám z doporučení provize, ale věř, že je velký rozdíl, jestli dáš na chatě za noc 15 Euro nebo 30. Pokud ho nebudeš mít, připrav si alespoň o 200-300 Euro víc.
Myslím, že bys možná dokázal ušetřit i víc, než my. Měli jsme opravdu velmi špatné počasí, (pršelo nám 19 dnů z 29!), bylo špatné léto v celé Evropě, takže jsme nemohli spát venku tolikrát, kolikrát jsme chtěli, a to nám samozřejmě rozpočet navýšilo. Spali jsme venku myslím 10x, což je málo (i tak jsme pokaždé zmokli!). Obecně platí, že nad cca 2000-2500 m.n.m. už se venku moc spát nedá, už tu neroste tráva, tak nemáš kam píchnout stan, a taky už je tu v noci zima (můžeš ale mít teplejší spacák než my...).

Batoh: Začínali jsme skutečně na dvaceti s tím, že ten, kdo netáhl zrovna stan ho měl vždy o něco lehčí (stan měl 3,5 kilo). Postupně se nám váha lehce snižovala. Protože už jsem měla za sebou mnoho vandrů, neměla jsem problém s tím, že bych v batohu měla něco, co bych opravdu nutně nepotřebovala. V podstatě jsem tam měla jen ty nejnutnější věci: stan, spacák, karimatku, jídlo (proměnná váha), ferraťák s helmou, (bombu a kahan na vaření měl Matěj), 4 litry vody - 2 na pití a 2 na vaření (nejtěžší položka!), svetr, bundu, pláštěnku, jedno triko na nošení a jedno na spaní, (kalhoty jsem měla jen jedny :-D), kraťasy, věci na focení, další elektronika (nabíječky, baterky, atd.), hygiena, ručník, a ještě nějaké další věci a drobnosti.
Postupně jsme přišli na to, že třeba vody, která byla ze všeho nejtěžší, nemusí být 4 litry, protože pitné vody je v Alpách všude dostatek. Postupně jsme skončili asi jen na dvou litrech a nestrádali jsme. Také jsme mohli mít více dehydrovaného jídla, ale my jsme prostě byli rozmazlení a kupovali jsme si marmelády, nutelly, a další věci v těžkých a neskladných obalech. Ale zase přesvědči žaludek, aby pořád jedl jenom ty pytlíkové blafy... ;-)

Co bych si příště nevzala... Nevím, ale asi nic, měla jsem toho opravdu málo. Spíš co bych si příště vzala:
Pořádnou pláštěnku na batoh. Tohle jsme hodně podcenili. Němci hodně nosili trekové celotělové pláštěnky s kapsou na krosnu. Tohle příště budu mít, páč mít věci v batohu zabalené v odpadkovém pytli se sice nakonec osvědčilo, ale přeci jen bych pak nemusela sušit ten batoh... :-D.
Lepší outdoorové oblečení. To triko za pade a rolák za kilo od stánkařů mi sice taky posloužily, ale neměly prakticky žádné vlastnosti, které jako turista potřebuješ.
Jednu plynovou bombu navíc. Radši Ti ani nebudu říkat, kdy nám ta jediná, co jsme měli, došla... :-D
Dál už nevím. Ono ve výsledku jsme si poradili i s tím, co jsme měli, a to, co jsme neměli, jsme vždy dokázali nějak nahradit, nebo prostě postrádat.

Mapa: Papírové mapy jsme neměli, měli jsme jenom jednoho průvodce (červeného). Měli jsme ale turistickou GPS, bez které by to bylo podstatně složitější (doporučuji!). Příště bych si ale koupila ještě jednoho průvodce, toho zeleného, jsou v něm další varianty některých tras, což jsme postrádali v momentě, kdy jsme museli změnit trasu (kvůli lavinovému nebezpečí, kvůli zabloudění, kvůli špatnému počasí atd.). Na alespoň jedno místo by se Ti ale mapa možná hodila - na oblast kolem Schiary (ferrata 21. den), pro případ, že bys ten vrchol musel kvůli počasí obejít. Jinak jsme si ale v pohodě vystačili s průvodcem a GPSkou.

No a to je zhruba vše. :-)
Kdybys měl ještě nějaké dotazy, tak se ptej, jsem Ti k dispozici! ;-)

Zdraví Čtyřhranka Markéta
jisa
Neskutečné, obdivuji vaši silu vůle. Těším se na osobní setkání v Třebíči. :-):-)
Markéta Dobešová
Děkuji ;-)
Na event v Třebíči se také moc těším, součástí povídání bude taky promítání fotek a vyprávění příběhů, které se do tohoto článku nevešly, tak myslím, že je na co se těšit. :-)
Michal Kupsa alias Kapsa
Super článek i fotky, jen závidím, tohle už bych asi nedal. :-)
Jen tak dál, držím palce !
Markéta Dobešová
Díky Kapso! ;-)
vlcevl
Přečetl jsem jedním dechem a mnohokrát mně vyhrkly slzy...
Neuvěřitelný výkon, ukázka velmi silné vůle jít za svým cílem. Zářný příklad toho, že i v křehkém těle je velký duch!
Hluboce smekám a bezmezně obdivuji.
Markéta Dobešová
Ahoj, díky za hezký komentář! :-)
Mým heslem pro tento výlet bylo: Síla vůle může překonat fyzickou slabost. A díky tomu jsme to dotáhli až do konce ;-). Byl to krásný zážitek...
Hezký den přeji!
Irena Nosková
:-)Smekám....smekám....smekám a gratuluji.;-D
Markéta Dobešová
Děkuji ;-) Hezký den!
Pavel Škabraha
Ahoj,

článek jsem přečetl jedním dechem a posílám velké gratulace ke splnění snu :-)
Markéta Dobešová
Ahoj, díky za přečtení a za pozitivní ohlas.
Tenhle splněný sen rozhodně stál za to! :-)

A ještě děkuji za odkaz na Tvůj blog. Vypadá zajímavě, budu sem chodit pro inspiraci ;-)
KaMo_cz
Tak to klobouk dolů! O multině vím, ale že bych se na ni vydal, mě nenapadlo. Skoro si připadám jak srandista, když plánuju na jaro jen 160-200 km trek v jedněch horách a z okolí slyším: "Není to moc?" :)
Díky za inspiraci, třeba to taky jednou zkusím.
PS: kdy chystáš to Rakousko? Byl by to pěkný test i trek.
Markéta Dobešová
Děkuji! ;-)
Trek 200 km? V jakých horách, že jsem tak zvědavá? Také bych se ráda inspirovala :-). Jinak 160-200 km je také slušné, a jestli je to v horách, bude to určitě i velmi hezké.
Rakousko je v plánu možná na příští rok, ale ještě je ve hře Švédsko, tak uvidíme, kam mě vítr nakonec zavane ;-)
dachmh
Tak to je fantazie, Markét, jsi fakt jednička ;-)
Zastavíš se někdy a povyprávíš?
Markéta Dobešová
Dachu díky! Chystala jsem na září výpravu na třetí Mayovku, ale nevyšlo to, tak to odkládám na říjen, takže ano, určitě se stavím a povyprávím. A zase pohnu s Mayem! :-)
Václav N.
Něco úžasného. Neskutečný respekt.:-)Každý rok se vydávám expedičně se stanem do Dolomit, ale tohle je opravdu něco neuvěřitelného.
Markéta Dobešová
Dolomity jsem si také zamilovala, úžasné hory. Ale takhle to bylo ještě zajímavější ;-). Děkuji!
Marketa
Krasny clanek a velky respekt! :-)
Markéta Dobešová
Díky, Markétko :-) Něco spolu podnikneme!
Martin Ouda
SUPER! tohle se mělo objevit když sem neměl rodinu a děti :-)

Jinak technická -nejvyšší hora Itálie není Marmolada (Dolomit ano) ale Monte Bianco:-)
Markéta Dobešová
Po cestě jsme potkali otce se dvěma kluky kolem deseti a dvanácti let, Němci. Dost nás překvapilo, že tohle někdo chodí s dětmi, ale kluci vypadali ostříleně. Asi se také vyhýbali kritickým etapám. Takže proč to nezkusit i s dětmi? ;-)
-
Díky, opraveno.
Piotr
Respekt. Klobouk dolů.
Markéta Dobešová
Díky! :-)
yetty002
Velký respekt
Markéta Dobešová
Díky ;-)
Zdeněk Charvát (DrakMrak)
Parádní fotky i zážitky :)
Fakt smekám (pořád neřád)...
:cool:
Markéta Dobešová
Díky! ;-)
Zážitků bylo ve skutečnosti mnohem víc, ale musely být vystřihnuty kvůli neúnosně dlouhému textu. Do přednášky u vás se ale určitě vejdou ;-)
Blaťka
Teď jsem si to přečetla v práci...nádherné fotky, napínavé čtení. :) Děkuji ti za to, smekám a přeji další krásné zážitky!
Markéta Dobešová
Ahoj, moc děkuji! ;-) Také přeji krásné dny a pěkné zážitky ;-)
Zbyhnev
Jen technická: Belluno neni v Toskánsku ani omylem, ba se vaše trasa pochodu Toskánsku vyhla s odstupem několika stovek kilometrů ;)

Jinak dobrej čundr.
Markéta Dobešová
Safra, pravda... Tuto informaci jsem převzala od spolucestujících Němců, tak jsem o tom nepochybovala. Jdu to napravit. Díky za korekci!
Vláďa Sýkora
Úžasné ;-)Celou cestu jsem sledoval vaši cestu - den po dni - a moc vám fandil. Blahopřeju a těším se na další reportáže, které určitě přijdou :-)
Markéta Dobešová
Vláďo, díky! Byla to paráda, opravdová životní cesta :-). Další reportáže budou, krásných výletů a keší je spousta ;-)
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace