Dobrá zpráva pondělí 28. listopad, 2016

Odkazy: 

Dobřany - CITO Dobřany 2016
Stod - CITO: Šibeniční vrch
Borek u Tachova - Vyleštíme Chotot III.
Holýšov - CITO Studánka u Kaderovny
Praha, Modřanská rokle - Úklid Modřanské rokle 2016
Klatovy - CITO Úklid na Šibeničáku
Horní Berounka - CITO Čistá Horní Berounka 2016
Plzeň - CITO "U 3 hodin v lese"

Přečtěte si také:
Jak jsme zasadili les

Mám pro vás dobrou zprávu.

Dobřany

Jednoho pošmourného březnového rána si zhruba třicet dobrovolníků vybíralo, zda budou lezavé mokro dnešního dne sledovat z oken vyhřívaných panelových domů, nebo si ho půjdou užít na vlastní kůži při ‚lákavé‘ činnosti – sběru odpadků. Ač byla první varianta podstatně bezbolestnější, všech třicet lidí obětovalo sobotní siestu a dorazili do Dobřan na Šlovický vrch, kde na ně čekalo několik černých skládek a pár hektarů trní na prořez.

Ústřední myšlenkou jejich setkání byla snaha o zachování vzácného biotopu české savany. Ta poskytuje ideální životní prostředí mnoha chráněným druhům živočichů, například kuňce žlutobřiché nebo listonohu letnímu. Právě kvůli nim je potřeba pravidelně vyřezávat invazivní trnky, aby je svými stíny nevytlačovaly až do úplného vyhynutí. Koho v sobotu ráno za mizerného počasí zajímají biotopy, kuňky a černé skládky? Hráče geocachingu, pár obyvatel Dobřan, ale hlavně lidi, pro které je aktivní ochrana přírody prostředkem k dobrému pocitu, že udělali něco pro to, aby byl svět lepší. A s tím se dobře žije.

Stod

Na světě musí být spousta lidí, kteří milují odpadky v přírodě. Jinak si nedokážu vysvětlit, proč jich je všude tolik. Mezi nejoblíbenější lokality, kam načerno vyložit skládku, patří prostory bývalých lomů, okolí skal, hustníky a jiná těžko dostupná místa. Tam si totiž příznivci bordelu v lese mohou být téměř jisti, že jejich dílo jen tak někdo neodnese. Která úklidová firma bude slaňovat s horolezeckým vybavením do lomu, aby z něj vybrala odpadky? Kdo vleze po pás do jezírka pro pohozenou pneumatiku?

Naštěstí i na tak těžkou práci se dobrovolníci najdou. A možná vás překvapí jejich množství. K úklidu Šibeničního vrchu u Stoda na Plzeňsku se přihlásilo přes padesát lidí.

Úklidové práce měly tentokrát opravdu značný rozsah. Nadšenci do lezeckých aktivit slaňovali do lomu, další dobrovolníci sbírali odpadky po lese a čistili vodní plochy: dvě jezírka, rybník a břehy řeky Merklínky. Aby taková akce mohla vůbec proběhnout, muselo mít několik účastníků speciální vybavení. Lana, úvazky, karabiny, brodící kalhoty a mnoho dalších věcí. Jinými slovy, použili vlastní výstroj za desítky tisíc k tomu, aby uklidili nepořádek, který neudělali.
Co z toho mají?
Může pouhý dobrý pocit z aktivního zapojení do tvorby lepšího světa vyvážit tolik vynaloženého úsilí?
Inu, může. Ale je na čase přiznat, že hrajeme hru. A jako v každé hře i v této se počítá skóre. Chodíme po venku, sbíráme kešky, občas se sejdeme s ostatními hráči, abychom jen tak pokecali nebo při tom uklidili odpadky v lese, a body nám naskakují. Účast na takzvaném CITO eventu, tedy setkání za účelem práce v přírodě, je jedním z nejcennějších bodů, jaké je možné v geocachingu získat. A věřte mi, nikdo by neudělal pro peníze tolik, jako kačer pro bod. Na druhou stranu – jestliže existuje hra, ve které se vám zvyšují body mimo jiné i za to, že sbíráte odpadky, sázíte stromy nebo se jinými způsoby aktivně podílíte na ochraně přírody, pak by jistě neškodilo, kdyby závislosti na ní propadlo více lidí.

Úklid Merklínky na Šibeničáku ve Stodě - V broďácích byl úklid jezu brnkačka. :-)

Borek u Tachova

Rybník Chobot na Tachovsku je oblíbeným místem chatařů a rekreantů. Je zde velká osada s bungalovy, jezdí sem rybáři a houbaři. A co by to bylo za chatařskou kolonii, kdyby u ní nebylo alespoň pár míst s pěkným svinčíkem. Scénář jejich vzniku si představuji zhruba takto:
„Mámo, jedeme na chalupu, tak co kdybysme tam někde v lese nechali to starý křeslo? Třeba si ho někdo veme.“
Nebo takto: „Hodím ty zavařovací sklenice sem k řece, tady nikomu vadit nebudou a za čas se rozloží.“

Zničené křeslo si překvapivě nikdo nevzal a rozbité zavařovačky, o něž se může pořezat třeba dítě hrající si v potoce, se nerozloží pravděpodobně nikdy, neboť sklo rozkladu téměř nepodléhá. A tak se to všechno několik let válelo v lese, než přišli dobrovolníci a odpad roztřídili a zlikvidovali.

Je úžasné, že se najde dvacet lidí, kteří jsou ochotni jít ve svém volném čase uklízet někomu za chalupu. Toho může být schopen jen člověk, který má přírodu opravdu hodně rád.

Holýšov

„Konečně je tu víkend a my, místo toho, abychom jeli na výlet, byli s rodinou nebo jen tak odpočívali, vyrážíme do nejzabordelenějšího koutu města a snažíme se ho uklidit,“ popsal kdysi Joe Tramp logiku, s jakou se naše úklidová četa pravidelně schází. Považte sami – napadlo by vás v sobotu brzy ráno vstát a jet do města, které ani pořádně neznáte, abyste v něm likvidovali černou skládku?
Nás ano.

CITO v Holýšově původně měla být nenáročná akce svolaná za účelem obnovy studánky. Vyhrabat listí, vykopat strouhu, ohraničit pramen kameny. Pohoda. Za hodinu jsme byli s prací hotovi a setkání se rozprchlo. Než jsme se ale stačili sbalit k odchodu, všimli jsme si skládky u parkoviště. Copak ji tu můžeme nechat? Ostatní účastníci byli již na cestě domů, pustili jsme se tedy s Lukášem do úklidu sami. Posbírali jsme několik pytlů odpadků, pneumatiku a dvě televize. A to bylo mnohem užitečnější, než kdybychom se celou sobotu jen tak váleli doma.

Holýšov - parkoviště u lesa - Několik pytlů bordelu a dvě televize jsme uklízeli ve dvou společně s Lukášem (Zachwatt100d). Na parkovišti pak bylo hezky čisto.

Praha

Až doposud jsem vám vyprávěla, jak vypadají dobrovolnické úklidové akce v přírodě poblíž malých měst a obcí. Pojďme se tedy podívat také do Prahy. To je totiž úplně jiná liga než Borek nebo Holýšov.

Abyste získali alespoň přibližnou představu o množství odpadků v jednom pražském parku, vezměte všechny naplněné pytle z výše zmíněných akcí a několikrát je vynásobte. Přičtěte nelegálně navezený stavební šrot, zbytky železobetonu, odpad z nákupních domů, pár pneumatik, sem tam nějaký starý nábytek, a vyjde vám jeden bohatě naplněný kontejner popelářského náklaďáku.

Sešlo se nás v Modřanské rokli kolem padesáti lidí. Nemyslete si, že je to hodně. Vzpomeňte si, že přes padesát hlav bylo i ve Stodě. Navíc přišli kromě nás, kačerů, také lidé z dalších organizací, jako Ukliďme Česko nebo skauti (i když nás bylo zdaleka nejvíc). Výměra parku je přibližně 125 hektarů, a přestože jsme měli zónu pohybu zmenšenou o soukromé pozemky, na nichž má povinnost uklízet jejich vlastník, zbývala nám na práci stále dost velká plocha. Naše sběrná rojnice se ihned po začátku roztrhala na menší skupinky, které se po různu rozptýlily do lesů. Neděláme si tedy iluzi, že by se nám podařilo Modřanskou rokli celou kompletně vyčistit. To by za jedno odpoledne nezvládly ani technické služby. Díky našemu zásahu je ale pražský přírodní park lehčí o několik metráků odpadu. A to není málo.

Modřanská rokle - O zásobování Modřanské rokle těžkým odpadem se stará mimo jiné také obchodní řetězec OBI. Dokonce nám tu nechali i nákupní vozík, abychom to po nich mohli pohodlně uklidit.
To je od vás moc hezké, děkujeme!

Na fotce Adam - AHA & team
Foto: Lukáš Foni (Zachwatt100d)

Klatovy

Je na čase přiblížit vám, jak má být vlastně takový dobrovolník oblečen a čím má být vybaven.

Základem jsou rukavice. Ideální jsou tvrdé zahradní, které se šijí ze zbytků kůže; měkčí plátěné s PVC povrchem sice spolehlivě zabrání ušpinění rukou, ale nemusí dostatečně ochránit před pořezáním o sklo. Určitě mějte pořádné boty. Mohla bych vám vyprávět, jak mi podrážkou tenisky projel trn akátu velký jak palec. Hodí se také dlouhé rukávy a nohavice. Až se budete brodit kopřivami nebo holýma rukama vybírat igelitové pytlíky z trní, vzpomenete si na mě. S sebou budete potřebovat velké odpadkové pytle; ty zpravidla dostanete na místě, ale určitě neprohloupíte, když si koupíte vlastní. Dobré jsou ty, které se dávají do popelnic, tedy stolitrové černé z tvrdšího plastu. Mějte jich po ruce více, ať můžete odpad rovnou třídit. Buďte šetrní, používejte je opakovaně.
To by vám na sbírání odpadků mělo stačit.

Právě v Klatovech jsme se přesvědčili, jak je důležité dbát na bezpečnost práce a vhodné oblečení. Na Křesťanském vrchu, který je nekřesťansky zabordelený, jsme měli možnost setkat se s injekčními stříkačkami, rozbitými okenními tabulemi, chemikáliemi, stavebním materiálem, rezavými železnými kabely, a dalším nebezpečným a zdraví ohrožujícím svinstvem. Ne všechno jsme mohli uklidit. Dostali jsme slabé plátěné rukavice a s těmi si prostě na stříkačky netroufám. Nález jsme oznámili, ale další aktivitu k úplnému vyčištění terénu jsme raději přenechali povolanějším. Pořád totiž platí, že jsme jen dobrovolníci. A to nás nezavazuje k riskování vlastního zdraví.

Úklid na Křesťanském a Šibeničním vrchu v Klatovech - Naše úklidová četa byla rozdělena do dvou skupin, které byly přiveleny na Šibeniční a Křesťanský vrch. Na fotce je parta z Křesťáku.
Foto: Lukáš Foni (Zachwatt100d)

Horní Berounka

Ale vraťme se zpátky do přírody, tentokrát na Starou řeku.

Někdy se úklid může stát skvělou zábavou. Sázkou na jistotu bývají CITO eventy organizované AHA teamem na Plzeňsku. O co šlo tentokrát?

Dostali jsme za úkol vyčistit břehy Berounky od naplaveného odpadu hlavně v místech, která jsou suchou nohou nepřístupná. Do parády jsme si vzali úsek řeky mezi přívozem v Darové a Žíkovským mlýnem. V praxi naše bohulibá činnost vypadala tak, že jsme sjížděli řeku na kánoích a lovili z vody odpadky. Ve zhruba pětadvaceti lidech jsme naplnili několik pytlů a vytáhli jednu pneumatiku. Napadá vás, že lépe bychom si vodácké odpoledne užili, kdybychom se jen projeli na lodích a smetí z toho vynechali? Omyl. Právě sběr odpadků totiž povyšuje naši aktivitu z pouhé zábavy na dobročinnost. Díky němu se z našeho setkání stal výlet s přidanou hodnotou.

http://youtu.be/Gzsh9Mxzhcg

(Autorem videa je Lukáš Foni - Zachwatt100d)

Plzeň

Otázka: Jak dlouho musíte chodit po lese, abyste naplnili velký odpadkový pytel?
Odpověď: Pět minut.
Alespoň tedy v lesích kolem Plzně.

Vyšli jsme si ve čtyřiceti lidech do boleveckých lesů. Původně jsme zamýšleli být v lese alespoň hodinu, ale už po deseti minutách nám došly pytle. Chvíli jsme improvizovali a vybírali z odpadků igelitové tašky, které nám pytle nahrazovaly, nicméně brzy došly i ty.

Procházku jsme ukončili po dvaceti minutách. Ve tříčlenné skupince jsme sesbírali jeden pytel, dvě igelitky a několik menších tašek. To vše na úseku dlouhém asi 500 metrů.

Plzeň - úklid na Bolevci - Množství odpadu v lesích na severu Plzně nás hodně překvapilo. Úklid jsme museli ukončit po dvaceti minutách, protože nám došly nejen pytle, ale i sáčky a igelitky, které jsme po lese sesbírali.
Na fotce Joe Tramp a Rendy.

Úhel pohledu

Asi se ptáte, proč úklid dělají dobrovolníci? Copak se technické služby nestarají o důkladnou údržbu pořádku ve městech a jejich okolí? Proč černé skládky nelikvidují odpovědné osoby?

K tomu vám řeknu jednu věc.

Každé ráno chodím do práce a cestou potkávám úklidové pracovníky a dělníky, kteří čistí ulice. Nemyslím popeláře, ale zametače chodníků a uklízeče. Ráno se projdou, vysbírají smetí, postaví převrácené popelnice, zametou kolem košů, a tak dále. Všude je pak hezky čisto. A večer, když jdu stejnou cestou z práce, zase je všude brajgl, špína na zastávkách, vyhrabané kontejnery, prostě stejný čurbes jako ráno.

Nemyslím si, že by při takovém zápřahu mohly technické služby pravidelně dohlížet na čistotu mimo město. Divila bych se, kdyby se do příměstských lesů dostaly více než párkrát do roka.

Stejně jako většina lidí i my bychom mohli chodit po světě se založenýma rukama a kroutit hlavou s povzdechy, že lidi jsou prasata. Koneckonců nikdo nemůže očekávat od nás, inženýrů, učitelů, kuchařek, zdravotních sester, umělců, úředníků, konstruktérů, mechaniků, programátorů, studentů a dalších, že budeme chodit po lese a sbírat binec. Nadávat ale umí každý, a jak známo, remcání samo o sobě ještě nic k lepšímu neobrátilo.

Je nás dvacet a stojíme kolem smetiště. Klasika: někdo vzal valník, naložil ho odpadem a vyvezl do lesa, aby nemusel platit za skládku. Rozdělujeme se do skupin a přidělujeme si práce. Jedni budou odpadky třídit, druzí sbírat do pytlů, třetí je budou odnášet na příjezdovou cestu, odkud se odvezou.

Můžete celou situaci vidět tak, že jeden člověk udělal skládku v lese a dvacet lidí ji teď po něm musí uklízet.

Lze to vidět ale i jinak. Jestliže existuje jeden člověk, který vyložil skládku v lese, a dvacet lidí, kteří jsou ochotni ve svém volném čase přijít a dobrovolně ji uklidit, znamená to, že dobro vítězí nad zlem v poměru 20 : 1.

A to je ta dobrá zpráva, kterou jsem vám chtěla říct.

Šibeniční vrch ve Stodě - Udělal se kus práce.

Poděkování:
Lukáši Fonimu za propůjčení videa a několika fotek.
Všem organizátorům CITO eventů za náročnou přípravu dobrovolnických akcí.
Všem účastníkům, dobrovolníkům, pracovníkům a dalším, kteří dělají něco pro to, aby se na světě žilo líp.

Tento článek není mým posledním na téma dobrovolnických akcí, a proto věřte, že se brzy dostane i na další CITO eventy, které jsem dosud nejmenovala. ;-)

Pokud chcete dostávat upozornění na nové články na mém blogu, přejděte prosím na odkaz zde: Odebírat novinky