Domů » Blog » Karel May #2 - Tajemné skály Kurdistánské

Karel May #2 - Tajemné skály Kurdistánské čtvrtek 17. duben, 2014

Skalní stěny v Údolí snů

Od ulovení první Mayovky uplynul měsíc a půl, a tak nastal nejvyšší čas pokračovat v sérii, tentokrát v zemi Divokého Kurdistánu (GC1PCV0). Ačkoliv jsme chtěli obnovit původní sestavu, osud tomu nebyl nakloněn, a tak vyrážíme v nové partě příznačně pojmenované "Sedm statečných a pes". Tak tedy vzhůru do kurdistánských skal!

Údolí řeky Jizery Přestože pro zbytek členů této náročné expedice začínala celá výprava v Mohelnici nad Jizerou, pro mě začínala o několik měsíců dříve - doma u počítače. Přesněji řečeno u počítače mezi hromadou popsaných, pokreslených, počmáraných a roztrhaných papírů, které se rychle zaplňovaly mnohými pokusy a omyly při luštění šifer. Nejsem zrovna luštitelský typ. Dlouhé hodiny strávené vysedáváním nad prázdným papírem v nekonečném pocitu bezmoci a marnosti nejsou nic pro mě. Ovšem i přes můj odpor ke všemu, co je nutné luštit, musím uznat, že Dachovy šifry mě začaly bavit pro svoje vždy logické, nekomplikované a mnohdy i vtipné řešení (např. první šifra v druhé Mayovce, víc bohužel nemohu prozradit ;-)). Dlužno říci, že bez občasného popostrčení od Dacha, a soustavného nakopávání od Benja bych u toho asi seděla doteď (tímto oběma děkuji). S jejich pomocí tedy byla prolomena poslední šifra a my jsme mohli vyrazit do Divokého Kurdistánu.

Naše výprava "Sedmi statečných" začíná v Praze, odkud v devět hodin ráno v obsazení Pražský chytrák, Pajamora, TaneaMonise, Cicipan, Keksíček, Špáčo, a moje maličkost, vyjíždíme směrem na severovýchod k Mnichovu Hradišti. Zhruba po hodině dorážíme na místo a vydáváme se na cestu. Nemohli jsme si přát lepší počasí. Je svěží dubnové ráno, ve vzduchu voní jaro a rozkvetlé stromy a slunce příjemně hřeje. Po chvíli sbíráme na úpatí skály první indicii, štítek s instrukcemi pro pokračování, a přitom si libujeme, že jsme se díky správnému načasování odlovu vyhnuli fenoménu této keše, a sice dvoumetrovým kopřivám, které nyní dosahují pouze ke kotníkům. Co víc si přát!

Trampské Údolí snů Procházíme širokou nivní loukou táhnoucí se podél řeky Jizery, malebným údolím, které po celé délce lemují skály zarostlé bujnou vegetací. Tu a tam sbíráme štítky s instrukcemi, které jsou vždy velmi důmyslně, až zákeřně ukryté, až se pozvolným tempem dostáváme na scestí z turistického značení. Teď teprve začíná ta správná divočina. Cestu, která dále pokračuje pouze náznakem, křižují ztrouchnivělé kmeny spadlých stromů pokryté sametovou vrstvou mechu, vyhýbáme se hustým křovinám a břečťanovým liánám, které volně visí ze stromů. Další břečťany se táhnou po skalách, prorůstají do jejich pískovcových stěn, a vytváří tak mozaiku zelených žil, které se nad zemí rozvětvují do mnoha malých ramen. Tohle je ta panenská příroda, o které jsem slýchala z Benjova vyprávění. Není se čemu divit, že toto místo pojmenovali místní trampové Údolím snů.

Přichází první velká zkouška naší výpravy - vylézt na buk v Údolí snů. Ačkoli je keš označená nejvyšší terénní obtížností, odvážně jsme si vyrazili bez lezeckého vybavení. "To nějak dáme," mávl rukou Rendy ještě v Praze, a mně se zmocnila lehká nervozita. Nu což, když už tu jsme, přeci neodejdeme s prázdnou. Nelehkého úkolu vyškrábat se na strom s hladkým kmenem bez spodních větví se zhostil Keksíček. Za velké kolektivní spolupráce všech členů expedice se obratně dostává nahoru a zanedlouho nám diktuje souřadnice pro postup. První pětkový terén jsme tedy úspěšně obelstili. Sláva! Tak vzhůru dál.

Keksíčkovo stromolezeníKeksíčkovo stromolezení - Zdolávání T5 terénu bez T5 vybavení.
Vysadit, přitáhnout, a šup s ním nahoru. Nakonec to šlo i bez lana ;-)

Jeskynní strážce indicie Další zkouškou odvahy je úzká jeskyně, která je přístupná pouze vleže. Rozhodně nic pro klaustrofobiky. Úkolu se odvážně ujímá opět Keksíček, ale kvůli slabé baterce v čelovce štítek nenachází. Cítím, že teď je řada na mně, a tak se po Keksíčkově víceúčelovém igelitovém závěsu do sprchy (maminka měla jistě radost :-)) po břiše sklouznu do útrob úzké skalní pukliny. Ačkoliv si lze jen těžko představit, že do takové škvíry leze také někdo jiný, než Dachovi kačeři, v jeskyni je překvapivě nepořádek. Vzpomněla jsem si na legendární aféru, kdy se v lozích této keše řešilo, že se v jeskyni záhadně objevily pytle plné dámského spodního prádla, a trochu jsem zalitovala, že jsem s sebou nevzala nějakou podprsenku, kterou bych tu ownerovi zanechala. Jistě by měl radost, že tuto tradici po dlouhé době někdo obnovil ;-). Rozhlížím se po jeskyni, šmátrám baterkou po stěnách, když vtom mi padne do oka malá žába a přímo za ní cosi lesklého, kovového. "Žába na prameni," napadlo mě. Sedí si tu jako věrný strážce indicie a nenechá se ničím rušit. Opatrně sbírám štítek a posléze jej vracím na místo. Ještě pár fotek a můžeme jít dál.

Nekonečná stěna skal Přichází terénně nejnáročnější část výpravy - legendární Balkon v Kurdistánu. Ač jsem se těšila, že se na Balkon slaním, okolnosti jasně určily, že na Balkon se poleze odspoda a bez lana. Po krátké týmové poradě se pro zdolání stage nabízí Taneamonise, profesionální lezkyně po skalních stěnách. Lano, které by se nám nyní opravdu velmi hodilo, nahrazujeme páskem od kalhot navázaným na různé přezky z batohů, co kdo měl při sobě. Ne, že by to zrovna bylo profesionální lezecké vybavení na T5 keše, ale osvědčilo se, a to i přesto, že to pásek nepřežil a prasknul. Po náročné spolupráci se nakonec Taneamonise dostala nahoru i zpět na zem, a my se mohli radovat. Balkon je zdolán a my můžeme pokračovat.

Po návštěvě opuštěného zbořeniště, staré rozpadlé budovy, která sloužila pravděpodobně k ustájení dobytka, se dostáváme opět do skal, na poslední stage před finálkou. Ač jsme si mysleli, že to nejhorší už máme úspěšně za sebou, ukázalo se, že teprve teď nastala ta kritická chvíle. Drobný štítek ukrytý ve skalách v prudkém svahu jsme hledali dobrou hodinu a půl, a ač jsme se až doposud vyhýbali pádům, tentokrát se to bez zranění neobešlo. Po selhání suché větve jako madla pro výstup do kopce se pod Čičipánem svezla zem a s lehkým otřesem mozku a rozbitou hlavou skončila na zemi. Naštěstí se záhy vzpamatovala a z lehkého zranění se otřepala. Pokračujeme dál, vstříc finální krabičce, která je ukrytá v hlubokém a neprostupném houští, opět pod vrcholem prudkého, téměř neschůdného skalnatého svahu. Ta nám překvapivě dlouho neodolávala a za chvíli je krabice naše. Jsme v cíli a radujeme se z velkolepého kurdistánského vítězství. Akorát ve chvíli, kdy už se nás začala zmocňovat únava.

Nemohli jsme zvolit lepší oslavu zdaru celé akce, než v hospodě u jednoho stolu se samotným ownerem. Konečně tedy poznávám legendárního Dacha! :-) Jeho společník Wmh, kačer v důchodu, nám živě vypráví o záludnostech, které nás čekají na dalším pokračování, a o šílenstvích, které potkají všechny, kdo se snaží vyluštit jeho šifry, a i když celé vyprávění shrnuje významným varováním, že "Dach je zákeřný", já se stejně nemůžu dočkat, až pojedu na další Mayovku. Divoký Kurdistán byl totiž jednou z nejlepších keší, jaké jsem kdy ulovila.

Závěrečná oslava s DachemZávěrečná oslava s Dachem - Ač rozmazaní, hlavně že dobře naladěni ;-)

Čtěte také: Sedm statečných v Kurdistánu (autor: Rendy)


Pokud chcete dostávat upozornění na nové články na mém blogu, přejděte prosím na odkaz zde: Odebírat novinky

Galerie k článku Karel May #2 - Tajemné skály Kurdistánské

Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Kostel Nanebevzetí Panny Marie
Na začátku cesty
Na začátku cesty
Nivní louka podél Jizery
Nivní louka podél Jizery
Údolí řeky Jizery
Údolí řeky Jizery
Pravá kurdistánská divočina
Pravá kurdistánská divočina
Život na hraně
Život na hraně
Mechové tapety na skalách
Mechové tapety na skalách
Keksíčkovo stromolezení
Keksíčkovo stromolezení
Trampské Údolí snů
Trampské Údolí snů
Hlubina jeskyně
Hlubina jeskyně
Čtyřhranka v jeskyni
Čtyřhranka v jeskyni
Jeskynní strážce indicie
Jeskynní strážce indicie
Porada před pokračováním
Porada před pokračováním
Nekonečná stěna skal
Nekonečná stěna skal
Rendy a Pajamora v úžasu
Rendy a Pajamora v úžasu
Legendární Balkon v Kurdistánu
Legendární Balkon v Kurdistánu
Profesionální spolupráce :-)
Profesionální spolupráce :-)
Tak tady by měly být ty dvoumetrové...
Tak tady by měly být ty dvoumetrové...
Skalní stěny v Údolí snů
Skalní stěny v Údolí snů
Starý kravín
Starý kravín
V ruinách kurdistánské vesnice
V ruinách kurdistánské vesnice
Takhle se loví Té pětky :-)
Takhle se loví Té pětky :-)
Závěrečná oslava s Dachem
Závěrečná oslava s Dachem

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
11711217
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Rendy
Luxusní fotky a pěkně sepsáno :)! Těším se na další :cool:
Markéta Dobešová
Díky, Rendy :-) Jojo, už aby to bylo! Podle vyprávění mají Mayovky vzestupnou zážitkovou hodnotu, tak jsem zvědavá, co může být ještě lepší, než Kurdistán ;-)
Keksíček
Wau, pěkný článek. Po přečtení si myslím jak bych tam opravdu byl ;-)
Markéta Dobešová
Díky! :-) Byla to parádní akce, Mayovky jsou prostě Mayovky ;-)
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace