Domů » Blog » Pancíř na běžkách

Pancíř na běžkách úterý 17. prosinec, 2024

Mám velké plány. Chystám lyžařský přejezd Šumavy, přes sto kiláků na etapy, od Svaté Kateřiny po Lipno. A rozhodla jsem se, že první tréninkový krok udělám právě dnes.

V půjčovně lyží v Železné Rudě si mě vezme na starost týpek, takový mlaďas s kšiltem dozadu. Půjčuje mi starší běžky a dává mi radu ohledně trasy. Když ze mě vypadne, že jsem na běžkách nestála přes dvacet let, poněkud opatrně se mi snaží vymluvit můj plán jet na Pancíř a přejet ho po hřebeni na Můstek. Ale já si to rozmluvit nenechám, jsem neohrožená žena a ničeho se nelekám, a tak si klidně jako lyžařskou premiéru střihnu dvanáctistovkovou horu. Týpek nakonec přistoupí na můj plán se slovy:

“Ale vlastně, proč ne. Dneska má zrovna na Pancíři cvičení horská služba, tak to není špatnej výběr.”

Lezu na Pancíř, a hned jak nasadím lyže, okamžitě sebou plácnu o zem. Úplně jsem zapomněla, jak ty lyže kloužou! V následujících kilometrech se mi najednou živě a s praktickými ukázkami předvede defilé všech důvodů, proč jsem na běžkách nestála dvacet let. Je to hrozná dřina. Je to otrava. Je mi zima. Je to furt jenom do kopce. Když už je to náhodou z kopce, hodím držku. Strašně mi to prokluzuje dozadu, čili neumím to a nejde mi to. Vypadám na tom jak trouba a určitě se mi všichni kolem smějou.

Než vylezu na Pancíř, poněkud vystřízlivím ze svých velkolepých plánů. Předně, já vlastně nezamýšlela přejet celou Šumavu, vždyť stačí udělat si nějaký okruh kolem Modravy. A taky jsem určitě nechtěla jet víc dní v kuse, vždyť mně bohatě stačí i ta hodina, co na tom teď stojím. A vůbec, ani nemusím jet na Šumavu, kde je to samý kopec, počkám si, až nasněží v Plzni a projedu se třeba do lesa na vysílač. A nebo vždyť se na to můžu úplně vykašlat! Letos jsem na běžkách už stála, a to by celkem stačilo.

Na Pancíři skutečně míjím několik skupin horské služby. Jsou rozeseti po lese a každá skupina provádí nácvik něčeho jiného, jedni resuscitují na figuríně, druzí cvičí s lanem, další dělají kdovíco. Nenápadně je objedu a snažím se se nerozplácnout, aby nezbystřili, jaké jsem vemeno a nevyhlásili pohotovost. A to už jsem na vrcholu a odsud je to už jenom dolů. A pěkně fofrem dolů! Chvíli stojím nad svahem, na úzké klikaté pěšině lemované tlustými stromy, a rozmýšlím, jakou mám šanci přežít slalom hlubokým neprojetým sněhem. Fíha, tohle mám sjet? No ale přece teď necouvnu! Mám své velké plány a tenhle sjezd je jen malý oproti těm, které mě čekají na přejezdu Šumavské magistrály. Tak do toho! Kuráž!

A ještě na jednu věc jsem zapomněla ve svém shrnutí o běžkách. Nemají žádnou brzdu! Brzdit se vlastně nedá pořádně nijak, a tak je nejjistější praštit sebou do sněhu. Ale to už frčím příšernou rychlostí, už neovládám já lyže, ale lyže mě, a nakonec už neovládá nikdo nikoho, letím střemhlav z Pancíře, a du-du-du kotrmelec bum prásk! Oblak sněhu. A hodím příšerný salto přímo k nohám horské služby.

“Á, máme případ!” povídá jeden, stojí jich nade mnou asi deset a náramně pobaveni se mi smějí.

“Eee.. já myslela, že je tady červená…” blekotám nějaké nesouvislé ptákoviny, a oni na to:

“Tak to máme otřes mozku, zlomeniny, pacient v šoku a dezorientovaný. Tak my vás tady rovnou naložíme na nosítka a odvezem, co vy na to?”

“Neeee!” zaúpím, ale hned záhy si pomyslím: Ty jo, snad jsem si nezlomila stehenní kost!, protože jsem ucítila strašný náraz o špičatý kořen. Až mi bolestí vytryskly dvě slzy.

Srandičky srandičky, a pak se mě jeden záchranář celkem vážně zeptá: “Můžete vstát?”

A já odpovím: “Jo, jasně!” i když skoro nemůžu, ale přece se nevysrabím před deseti chlapama! Nakonec přeci jen vstanu. Uf. Zlomené to nebude.

“Nechcete nám dělat figurantku?” usměje se jeden záchranář, když ze sebe práším sníh.

“Nechci, ale možná brzy budu.”

“A jakto že nemáte čepici?!” sprdne mě jeden.

“To abyste si na mně mohli natrénovat i ošetření omrzlin!”

Tak to tedy bylo mé sobotní entrée na běžky po dvaceti letech. Ještě dva, tři takové výlety na lyžích a horská služba na Šumavě bude mít skvěle natrénováno.

Pancíř na běžkách - Hřeben Pancíře až na Můstek, poté sjezd do Špičáckého sedla, tam a zpět na Černé jezero a závěr po silnici pěšky na vlak. Celé asi 27 km.
GPX prošlé trasy si můžete stáhnout v přiložených souborech a poté trasu zobrazit na Mapách.