Domů » Blog » Stalo se v srpnu: Suvenýr

Stalo se v srpnu: Suvenýr čtvrtek 24. září, 2015

Odznak z přechodu Alp z Mnichova do BenátekJsem sběratel. Mapy, razítka, pohledy, známky, odznaky, nášivky, samolepky. Všechno, co mě na cestách potkalo, musím mít. Každá věc, která přistane v mé sbírce upomínkových předmětů, má svoji hodnotu zážitku, který se na ni váže. Když se podívám na razítko Slezského domu otisklé do mapy Krkonoš, cítím vůni horkých palačinek se šlehačkou, které vaří v místní kuchyni a které mi toho dne přišly nesmírně vhod. Vidím, jak zkřehlými prsty otírám provlhlou mapu od sněhových vloček a druhou rukou si vyklepávám sníh z čepice. Otevírám mapu a do jejího středu na čestné místo umisťuji důrazným bouchnutím oválnou pečeť tmavě modré barvy. To všechno si vybavím při pohledu na ni i po pěti letech.

Když se podívám do kalendáře na včerejší datum, možná si už ani nevzpomenu, co jsem dělala. Když však vidím kterýkoli z předmětů v mé sbírce, vím přesně, jak vypadalo místo, kde jsem ho získala, odkud a kam jsem šla, jaké bylo zrovna počasí, co jsem měla v batohu a jací lidé tam právě byli.

Zdánlivě bezcenné maličkosti mají svou nevyčíslitelnou hodnotu, neboť mne dokáží přenést zpět na místo, se kterým jsou spjaty. Z ponurého panelákového kvádru mě jediný pohled na nenápadnou nicůtku zanese do nitra Alp, na vrcholky Tatranských štítů nebo k tyrkysovému moři na pobřeží Korsiky. Přejíždím prsty po razítku na bílé straně pohlednice a jako bych se s chvěním dotýkala kousku té či oné daleké země. Dejte mi do ruky katalog cestovní kanceláře a kromě hezky barevných fotek neuvidím nic. Pohlédnu-li však na malou poštovní známku, kterou jsem nalepila na poště v Římě, uvidím Koloseum, Forum Romanum a Caesara korunovaného vavřínovým věncem na piedestalu. Každý suvenýr je mým soukromým teleportem do vzdálených krajů.

Svoji vůbec první sběratelskou vášeň jsem pocítila, když mi přistálo razítko do cestovního pasu. Zamračený bulharský celník mi líně sebral čerstvě vydaný pas z ruky a celou dvojstranu mi oštemploval červeným obdélníkem s nápisy v azbuce. Hned o kousek dál jsem obdržela ještě pěčeť na srbské celnici. Byla jsem naprosto ohromena. Spočítala jsem stránky v cestovním pasu a zjistila, že musím navštívit ještě 24 zemí, abych ho zaplnila celý. To zvládnu!

Jenže jak se ukázalo, zaplnit pas razítky hraničních kontrol je s bydlištěm v centru Schengenského prostoru téměř nemožné. Jela jsem dvacetkrát do Německa a nedostala ani jeden štempl. Několik dalších stran zabrala víza do Japonska a Číny, ale jinak otisky příliš nepřibývaly. Krom toho má pas dobu platnosti, po jejímž vypršení ho budu muset odevzdat zpět úřadu. Bylo potřeba vymyslet něco jiného.

V mapě Tater jsem objevila spoustu kolonek na razítka chat.Mapy. To je ono. Vážou se ke konkrétnímu místu, detailně ho popisují a vědí o něm všechno. Jsou v nejpestřejsích barvách, v různých rozlišeních i provedeních. Jednou je to malý plán města, pak turistický průvodce, rozkládací mapa nebo atlas. Jsou k dostání všude. Navíc jsou užitečné a dají se znovu použít. Sbírám je dodnes a mám jich desítky. Nejcennějšími exempláři jsou turistický průvodce z Mnichova do Benátek, průvodce po GR 20 a mapa Krkonoš. Koupila jsem je za pár set korun, ale neprodala bych je za nic na světě. Srdeční záležitost.

Zcela nový rozměr map jsem objevila ve skládací mapě Vysokých Tater. Z druhé strany byly různé prázdné kolonky čekající na své vyplnění. Zjistila jsem, že tyto rámečky jsou určené pro razítka vysokohorských ubytovacích chat. Začala jsem bláznivě běhat ze štítu na štít, abych jich posbírala co nejvíce. Když jsem odjížděla, měla jsem jich vyplněnou polovinu. O důvod víc, proč se vrátit.

Mapa Krkonoš je plná razítkových trofejíDo Tater ale bylo daleko, a tak jsem svoji další sbírku razítek založila na mapě Krkonoš. Tam bylo chat více a pečetě se snáz sbíraly. Pokaždé, když se vracím, přidávám k nim další a další. Za sedm let, co mapu mám, jsem do ní otiskla už několik desítek razítek. Mé sběratelské srdce se tetelí blahem.

Některé své sbírky si nosím pouze v hlavě. Nemají hmatatelné exempláře, stačí mi pouhé vědomí, že ona skutečnost se stala. Takovou sbírkou jsou třeba jízdy po zahraničních železnicích. Já totiž miluju vlaky. Začalo to pravidelným dojížděním z domova do školy v Praze a i po deseti letech má záliba v cestování vlakem nepolevila. Jakmile slyším písknutí lokomotivy, mám chuť vystřelit ruku do zběsilého mávání a volat: „Ahoooj!“ Ani po dvaceti letech od ukončení docházky do mateřské školky mě to nepustilo.

Projet se po železnici v zahraničí je pro vlakomila nesmírně vzrušující zážitek. Má první jízda v cizině byla slovenskou električkou v Tatranské Lomnici. Výhled na Gerlachovský štít přímo z okénka. Nezapomenutelné! Postupně jsem přidala ještě Japonsko, Čínu, Itálii, Korsiku, Rakousko a Maďarsko, a vznikla tak důstojná sbírka zemí navštívených po železnici. Momentálně bych k nim ráda přidala ještě Polsko a Ukrajinu. A vůbec bych chtěla projet vlakem celou Evropu. A Transsibiřskou magistrálu. Můj velký cíl.

Zdaleka největší sběratelské vášni jsem však propadla v den, kdy jsem objevila geocaching. To je něco! Běhám po světě a dávám smajlíky do mapy. Vidím na ní všechna místa, která jsem navštívila. Vybarvuji okresy, kraje, státy. A mapa se usmívá. Dokonce si ke každé nalezené keši můžu napsat krátkou osobní poznámku ve formě logu: „Měla jsem zrovna volnou chvíli, a tak jsem se vydala na odpolední procházku. Bylo krásné babí léto, slunce hřálo a v lese byl klid. Pohled na město z vyhlídky byl úžasný. Krabička mi udělala radost. Díky za keš.“ Občas procházím své staré logy a čtu si v nich jako v deníku. Všechno se mi zase vybaví tak jasně, jako by se to odehrávalo právě teď. Každá keš je zároveň vzpomínkou na příjemně strávenou chvíli. Můj osobní kousek radosti v malé plastové krabici.

Hlavně, a ze všeho nejvíc, jsem však sběratelem zážitků. Malých střípků štěstí, které dělají můj život zajímavějším. Nosím je ve své hlavě, kde mám rozsáhlou zážitkovou kartotéku, a pokaždé, když potřebuji expresní dávku endorfinů, vytáhnu jeden z katalogů a listuji si v něm. A to je ta nejcennější sbírka, kterou mám.

___________________________

A proč to říkám v souvislosti s tím, co se stalo v srpnu? Jednoduše proto, že letošní prázdniny byly mimořádně nakloněny rozšíření všech mých sbírek.

V krásné italské Pise se mi podařilo rozšířit sbírku keší o dnes již vzácný typ virtuální keše. Dalším cenným kouskem se stala virtuálka Lean on me (GC8C7D).
(Navštíveno na přelomu července a srpna.)

Náměstí v PiseNáměstí v Pise - Věž v pozadí se mi zdála trochu nakřivo, tak jsem ji spravila ve Photoshopu. Teď je OK :-)

Náměstí v Pise se slavnou Šikmou věžíNáměstí v Pise se slavnou Šikmou věží - Piazza dei Miracoli, neboli Náměstí zázraků, své pojmenování získalo zcela oprávněně. Je skutečně nádherné a působí jako takový malý zázrak na Zemi.

Apropo, když už jsme u té Pisy:
Někteří turisté sbírají mainstreamy. Já jsem je zatím sbírat nezačala. :-)
Jestli ta věž ještě nespadla, tak jedině proto, že ji usilovně podpírají stovky lidí denně. Vynakládají k tomu takové úsilí, že ji určitě brzy zase narovnají. :-))

Turistický mainstream v PiseTuristický mainstream v Pise - To nejzajímavější, co je v Pise k vidění, není Šikmá věž. Ale stovky turistů, kteří ji usilovně podpírají. :-))

Po sedmi letech jsem také zavítala opět do Vatikánu a Říma. I zde jsem rozšířila geocachingovou sbírku, tentokrát o další stát s nalezenou keší.

Vatikán, náměstí San Pietro Ave Caesar!

Poprvé v životě v Maďarsku! Návšteva každé nové země je vždy vzrušující. Má cestovatelská sbírka je od srpna bohatší o jeden kousek.
Kam jinam jsem mohla zamířit, než na Balaton? :-)

Balaton je rájem lodíBalaton je rájem lodí - A také surfařů, rybářů, cyklistů a výletníků. Já jsem byla výletník.

A když už jsem byla v Maďarsku, tak jsem si samozřejmě nemohla nechat ujít projížďku vlakem. Jezdí tu dvě železniční společnosti. MÁV-START, která má charakteristické modré soupravy vlaků a Győr–Sopron–Ebenfurti Vasút se žluto-zelenými vlaky. Projela jsem se oběma z nich. Maďarská železnice je fajn. Obzvlášť pohodlné byly rozkládací sedačky. :-)

Maďarská železniceMaďarská železnice - Nadšený vlakomil jede na výlet! :-)
Typická žluto-zelená vlaková souprava společnosti Győr–Sopron–Ebenfurti Vasút.

A to je vše. :-)

A co sbíráte vy? Ráda si přečtu vaše zážitky v komentářích.


Pokud chcete dostávat upozornění na nové články na mém blogu, přejděte prosím na odkaz zde: Odebírat novinky

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
1571816
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Šurkala Milan
Ahoj Markéto. Díky za pěkný článek o sběratelské vášni. Suvenýr z cest v podobě, jak je popisuješ jsou asi fakt to nejlepší jak se rychle vrátit ke vzpomínkám na zažité chvíle. Většinou jsou krásně na očích a není třeba ze skříně vytahovat album a nebo zapínat PC, aby se člověk probral fotkami. Ale proč Ti píšu. Píšeš, v tomto článku, že Tě ohromně baví geocaching. Stal jsem se totiž malou oklikou součástí Tvé sbírky. A to tím, že jsi s přítelem navštívila mou keš "Lysá hora - fotografická keš. Rád Vám děkuji za návštěvu keše a mnoho pěkných keší a zážitků na příštích cestách přeji. Krtek64
Markéta Dobešová
Ahoj Milane,
díky za milý komentář, potěšil mě! :-)
Na Lysé hoře bylo krásně a Tvá keš na vrcholu potěšila. Snad z toho také brzy sepíšu nějaký článek.
Zdravím a přeji hezké dny.
PePa
Zdravím sběrače, i já měl touhu ponechat si svůj orazítkovaný pas. A paní úřednici šlo pouze o ten obal, kde jsou nacionále. Tak jsme celý pas "vyrvali" z desek. Prostředek s razítky jsem si nechal, obal si nechala paní úřednice. Oba jsme byli spokojení, pokutu jsem nepaltil a razítka zůstala doma jako připomínka cest.
Markéta Dobešová
Tak jsem si nedávno měnila pas a prošlo mi to, desky zůstaly na úřadu a vnitřek mi byl ponechán. Moje cestovatelské pečetě zůstaly netknuté. :-)
Díky za komentář a zdravím!
Tarmara
Tentokrat ubehlo od slov k cinum dost malo casu http://www.geocaching.cz/blog/53/entry-458-sqlgg02-geocachingov%C3%BD-den%C3%ADk/
Michal
Úlovky do pasu jsem taky intenzivně sbíral. Víza, razítka, to jsou krásné vzpomínky. Pak jsem přemýšlel, jak to udělat, aby mi pas mohl zůstat. Korektní to rozhodně nebylo, ale nahlášení ztráty prošlo v pohodě :-) a z razítek se tak můžu těšit dál. Teoreticky za to úředník může dát pokutu, ale moc se to neděje. Takže jsem na tom stejně jako mnozí jiní.
Markéta Dobešová
Když tak koukám, kolik lidí to takhle ´nekorektně´ řeší, tak si říkám, že to možná udělám taky a nebudu si s tím lámat hlavu. :-)
Díky za komentář a přeji hezký den! ;-)
Helena
Já teď sbírám tvoje nové články, které jsou krásné. Přihlásila jsem se totiž k odběru :-D
Markéta Dobešová
Ahoj Helenko,
Díky za milý komentář a za přihlášení k odběru novinek.
Budu se i nadále snažit Tě nezklamat ;-).
Zdraví Markéta
Luky
Ahojky,
opravdu nádherný článek, který člověk přečetl téměř jedním dechem. ;-)

S razítky do pasu jsem si vybavil, jak jsem jel vlakem do Srbska a Černé Hory a musel jsem celníky ve vlaku přemlouvat, aby mi tam to razítko vůbec dali. Ale povedlo se a mám ho. A když mě čekala výměna pasu, tak z něj jenom záhadně zmizely dvě stránky s razítky. ;-D

Já sbírám "turistické vizitky", které si lepím do turistického deníku. A dají se do něj psát různé poznámky a taky sbírat razítka. První deník už je plný a začínám druhý. A líbí se mi, že se turistické vizitky rozšířili i do Německa, Slovenka a Polska, takže člověk není omezen jen na ČR. Pro mne je to příjemný doplněk ke geocachingu. :-)

Luky - Smurf.CZ
Markéta Dobešová
Turistické známky jsou hezké. Turistické nálepky mě také velmi zaujaly, přiznávám, že už jsem o jejich zavedení také uvažovala. Možná mi přibude ještě jedna sbírka ;-).
Díky za pěkný komentář a zdravím!
Kamil
Jo pasy. Ten první, kde byly razítka celé Evropy a ještě platný US vízum mě paní úřednice sebrala a nevrátila. Ještě dnes mě to, víš co ;) Dnes mám pasů víc a když mu končí životnost, tak se prostě ztratí. Jo, úřednice sice brblá, že u mě v systému svítí nějak moc pasů, ale co nadělá (na cesty používám 2).
Ale co z cest schraňuju nejvíc, tak jsou cestovní deníky. Stačí ho otevřít 1/2 roku po návratu a jsem okamžitě na místě.

No a že to je opět pěkný (a inspirativní) článek je zbytečné psát ;)
Markéta Dobešová
Čau Kamile,
To je taky zajímavá sbírka, cestovních pasů :-D. Metoda dvou pasů je zajímavá, pokud jde o cestování do vzájemně znepřátelených zemí. Snad to zatím nebudu potřebovat ;-).

Deníky obecně také schraňuji. Přeci jen, člověk ho nepíše proto, aby ho pak vyhodil ;-).
Díky za pozitivní hodnocení!
Zdraví 4H
Viktor36005
Ahoj.
Krásný článek, velmi dobře napsaný (jen se divím, že jsem ho nenapsal já....vždyť se v něm poznávám, jsme na tom se sbíráním suvenýrů stejně...)
Malý tip pro všechny, kterým je líto jejich razítek v cestovním pasu. Je jich čím dál méně, stávají se v současné době otevřených hranic vzácností a jsou více-méně exotické...a tam jsem to naposledy vyřešil tím, že těsně před skončením platnosti jsem prostě nahlásil ztrátu pasu. Nooo, není to úplně košer, ale neplatný pas, který mi leží v šuplíku nikde nezneužiju a myslím, že se majitel (tedy ČR) nezblázní.
A tak mám ve sbírce už dva staré pasy se super razítky, starou občanku (asi jí nepamatujete - červené desky) a růžový, rozkládací řidičák i s kuponem, k tomu pár techničáků na auta atd.
Jednou, za pár let je dám vnučce.
Nikoho nenavádím, ale doporučuju. :-)
Viktor
Markéta Dobešová
Díky za komentář :-).
Spíš zkusím vysondovat, jak je to u nás na úřadě s případným vytrháváním desek, a když to půjde, tak si nechám jen vnitřek ;-). Ztrácet ho asi přeci jen nebudu, je to doklad. Bude lepší, když bude nezneužitelný.
V každém případě díky za tip, ještě mám čas vymyslet, co s ním, tak uvidíme.
Zdravím! :-)
Grisalma
Ahoj,

taky mám schovaný starý pas s vízy a exotickými razítky, na úřadě si nechali jen desky. Ani jsem je nijak moc přemlouvat nemusela, vypadali, že je to normální postup :-).
Mapy miluju taky, ale ty "běžné" klidně zahazuju a nahrazuju novýma. Sbírám jen staré ... nebo ty krásné malované mapy, co se dají koupit v Saském Švýcarsku. A z cest si vozím na památku kamení :-)

Dík za pěkný článek.
Markéta Dobešová
Ahoj Grisalmo,
už jsem to psala kolegovi níže, že to je s těmi vytrženými deskami zajímavý nápad. Budu teď muset vyměnit pas, tak o to zkusím požádat. Díky za tip.

Kamení nevozím, i když přiznávám, že občas mi bylo líto nachat někde pěkný lesklý oblázek. A fakt je, že hodně vandráků kamínky sbírá. Možná s tím začnu. :-)
Z Korsiky jsem si přivezla kousek kůry korkovníku, to je asi moje zatím nejexotičtější trofej.

Díky za komentář! :-)
zemekoulan
Máš parádní sloh, o zážitcích nemluvě.
A co sbírám já? No, před lety jsem se rozhodl, že život je nepřerušená sestava prožitků a tak sbírám je. Tu jsou výraznější, tu méně, občas se o ně rád podělím, občas jsou nesdílitelné. Takže tak :)
Markéta Dobešová
Zážitky jsou koneckonců to nejlepší, co se dá sbírat. Pak dlouho nic, a pak jsou keše. ;-)
Díky Zeměkoulane! :-)
PeSis
Vzpomínky, to je to co nam zůstane, ale aby jsme si je uchovali navždy musíme si k nim něco přiřadit, protože jak stárnema, tak mám paměť ochabuje.
Diky za hezký článek.
Markéta Dobešová
Díky za komentář. Jojo, pravda, zážitky se musí občas doplňovat, aby z něčeho ty vzpomínky byly. :-)
Hezký den!
Jirka
Ahoj kačerko,
moc pěkný článek, připomnělo mi to moje cestování a sbírání.
Dvacet let jsem dělal na dráze a poté, co jsem objevil možnost cestovat téměř zadarmo, trávil jsem každou volnou chvilku ve vlacích směr zážitky.
Procestoval a s batohem prochodil jsem Sicílii, sever Afriky, celou Evropu vyjma Ruska a jeho bývalých republik, Irsko, Skotsko, Anglii, často jsem směřoval do hor, které se díky nočním spojům najednou přiblížily. Právě ty noční spoje byly skvělé v tom, že jsem ušetřil za nocleh a ráno se probudil o pěkných pár set kilometrů dál. A kromě razítek v pase a víz jsem propadl kouzlu telefonních karet. Vzpomínám na první kartu jež jsem našel na automatu na nádraží v Bruselu, poté jich pomalu přibývalo, potom už plánovitě a rychleji, poté už jsem měl své oblíbené země, jimž jsem se věnoval víc a vyrážel do nich s balíčkem karet českých na výměnu, nebo na setkání sběratelů.Dnes je sbírka v podstatě zakonzervovaná a karty už nepřibývají (výjimkou jsou sem tam dobíjecí kupony a sim karty), ale jak jsi pěkně Čtyřhranko popsala, téměř u každé se mi vybaví místo, lidi historky a zajímavosti při jejím získání. A že jich mám ve sbírce asi 12 000. Škoda, že v té době nebyly keše a i když už byly, já o nich neměl páru a s odstupem času koukám, kde jsem na které keši "seděl" a neodlovil.
S pasem jsem se v té době taky nechtěl pro razítka rozloučit, tak jsem soudruhy ukecal a při vydání pasu nového mi můj starý zničili vytržením z desek. Desky si ponechali a já si mohl ponechat zbytek i s razítky a vízy.
Přeji hodně jen těch nejzajímavějších zážitků a přírůstků do sbírek virtuálních i těch hmatatelných.
Jirka z georodinky Anjele.
Markéta Dobešová
Ahoj Jirko,
díky za hezký a inspirativní komentář.
Karty jsme jako děcka také sbírali. Tedy ty dobíjecí kupony. Ale je to jak říkáš, doba je nahradila, dnes má každý paušál a karty jsou pasé. S těmi vytrženými deskami je to zajímavý nápad, možná bych to tak zkusila ukecat. Přeci jen vízum do Japonska a Číny bych nerada obětovala. Díky za tip. ;-)
Přeji krásné zážitky při cestování!
Tarmara
Pas vracet nemusis....nahlasis zes ho ztratila a oni ti i pres to musi vydat movy....ale to asi vis....jinak opet krasny clanek....inspiroval me k vytvoreni Sql dotazu ktery z geogeti db vytahne moje logy a udela mo z nich ten gc denik ktery zminujes...
Markéta Dobešová
Ahoj Tarmaro,
vím, že se dá pas "ztratit", ale ono je vlastně lepší, když bude zlikvidovaný. Přeci jen je to doklad a dá se zneužít. A jak jsem psala, tím, že do něj téměř nepřibývají razítka, ztrácí jako sběratelský kousek smysl. Asi ho holt nechám úřadu ;-).

S tím GeoGetem je to dost zajímavý nápad. Vidíš, to mě nenapadlo. Já to proklikávám ručně :-). Popřemýšlím o upgradu mého elektronického geo-deníku. Díky za zajímavý tip!

Díky za komentář a za pozitivní ohlas!
Zdraví 4H
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace