Domů » Blog » Švýcarská Via Alpina - shrnutí

Švýcarská Via Alpina - shrnutí sobota 28. říjen, 2023

Celkem 21 dní chůze, více než 400 nachozených kilometrů a 23 600 nastoupaných metrů. K takové bilanci nás přivedl přechod Švýcarska po dálkové trase Via Alpina.

Nebyl to přitom ani zdaleka nejdelší trek našeho života, ale byl jednoznačně nejtěžší, neboť jsme ho podnikli s naším rok a půl letým synem. A kdo zná cestování s dětmi, tomu nemusím vysvětlovat, jak obtížné, ba přímo nemožné je udržet dítě v přiměřeném komfortu, čistotě, ve skvělé náladě, k tomu ho zabavovat, rozvíjet, unavovat, a do toho plnit cestovní misi. Přiznávám, že jsem měla mnoho slabých chvil, kdy jsem se chtěla vzdát. Jediné, co mě udrželo od kapitulace, byly zkušenosti z mnoha tisíc natrekovaných kilometrů ve vysokých horách a můj manžel.

Pocity? Tím nejsilnějším byl strach. Strach o dítě, o nás, strach ze selhání, z počasí i z obyčejného nekomfortu. Ale strach je nejběžnějším mým pocitem od doby, co jsem matkou. Když jsem kdysi chovala svého teprve měsíčního syna, nesmírně jsem se o něj bála, že ztratí dech, spadne z postýlky, ublíží si nebo mu nechtěně ublížím já, nebo nerozeznám včas jeho základní potřeby. A tehdy jsem si uvědomila, že se do konce života budu už jenom bát. Navždy budu žít s paralelní hladinou strachu, že se mému milovanému synovi něco stane. Od doby, co jsem matkou, se učím ovládat svůj strach, žít s ním jako s doživotní diagnózou, jíž se sice nemohu zbavit, ale mohu se naučit vést s ní normální život.

Není lehké podnikat s dítětem aktivity, které se vymykají společensky obecným standardům. Dálkový treking je disciplína, do které se pouští jen minimum rodičů, a tak si většina lidí myslí, že chodit s dítětem dlouhé cesty přes hory je nemožné a tudíž i nezodpovědné.

Předně je propastný rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem takové mise. Když se cesta podaří, zahrnou tě obdivem, slávou a prachama na cestovatelských přednáškách. Když se nepodaří, plivnou na tebe jak na kus dlažby, řeknou že jsi neměl soudnost, řeknou: to je tím, že do hor dneska chodí každej debil, to se teď všichni vyrojili na horách po tom kovidu. Vyblijí se na tebe ze msty za své podělané životy. Nic mezi.

Jezdi autem, vysedávej u televize, choď na jógu a s dítětem obrážej dětské koutky a zábavní dětský průmysl a všechno bude v pořádku. Když se zabiješ s dítětem na dálnici, řekne se - byla to nehoda. Když se zabiješ s dítětem na túře v horách, řekne se - byla to nezodpovědná kráva.

Nic nedokáže rozdělenou společnost tak spolehlivě scelit, jako názor na nezodpovědné matky.

V krajině ledovcůV krajině ledovců

Naše cesta přes švýcarské Alpy nebyla o nic nebezpečnější než jízda s dítětem na kole po cyklostezkách v Plzni, kterou s ním podnikám každý den. Nebyla ani o nic nebezpečnější než jízda autobusem nebo procházka po krajnici silnice s kočárkem. Máme s Joem natrekováno každý okolo 10 000 kilometrů po evropských dálkových cestách. Máme zkušenosti s vysokohorským dálkovým trekingem sólo i s dítětem. Ostatně to nebyla naše první dlouhá cesta s naším synem. Začali jsme v jeho čtyřech měsících kočárkovým trekem podél Sázavy, pokračovali kočárkovým přejezdem Malých Karpat a kontinentálního Dánska, celkem 1000 kilometrů s kočárkem. Poté jsme syna začali nosit v nůši, následoval přechod Kypru, německé Šumavy, bezpočet výletů po českých horách a kdo ví čeho ještě, a konečně přechod Švýcarských Alp, celkem více než 1000 kilometrů, nevím, už to dávno nepočítáme.

Kdybych se svým synem sedla za volant auta, ohrozila bych ho na životě mnohem víc než pěší turistikou, neboť mé řidičské zkušenosti a schopnosti jsou mizerné, zatímco při trekování v horách čerpám z mnohaletých intenzivních zkušeností a při rozhodování v kritických chvílích jsem si mnohem jistější, než při rozhodování kdo má na křižovatce přednost. Nikdy bych se svým synem nepodnikala riskantní aktivitu, v níž bych se necítila jistě a dostatečně schopně na to, abych svého syna ochránila. Proto s ním nikdy nejezdím autem.

TjádydáTjádydá

Naše cesta byla krásná a náročná. Provázelo nás mimořádně slunečné a stabilní počasí, celých deset dní bez mráčku, pak se lehce ochladilo. Za celou dobu jsme zmokli pouze dvakrát a s oběma dešti jsme počítali podle předpovědi počasí a přizpůsobili jim cestu. Ostatním dešťům jsme se cíleně vyhnuli. Náš syn nikdy nezmokl, nikdy neměl hlad, měl dostatek spánku i pohybu, dostatek teplého oblečení. Z cestování byl nadšený, on výlety miluje jako nic jiného. Stanovali jsme odhadem polovinu nocí, spíš míň. Byli jsme na to trochu zbabělí a zpohodlnělí, hlavně já, a tak jsme mnohem častěji zamířili do předražených penzionů a hotelů, kde bylo snazší zajistit dítěti komfort.

Večer ve stanuVečer ve stanu

Nejnáročnější byla cesta hlavně pro mě. Náš syn už je na mé možnosti dost těžký, krosna s ním mohla vážit okolo 17 kilo, což je pro mě už prostě moc, hlavně když se “batoh” neustále hýbe, skáče po mně, tahá mě za vlasy, kope mě a vyosuje mě z chůze, a já kvůli tomu nemám žádné těžiště. Ale jsem na to trénovaná a vím, že to zvládnu ujít, i kdyby mě to mělo strhat. Joeho krosna mohla mít na počátku cesty odhadem kolem 30 kilo. Nesl věci pro tři lidi, neboť do nůše pro dítě se nedá dát skoro nic. Většinu váhy tvořil stan a tři spacáky, voda, jídlo pro dítě a sunar, pytel oblečků pro dítě a pak ta hromada blbostí okolo.

Šťastný konec u Ženevského jezeraŠťastný konec u Ženevského jezera

Nevím, kdy se dostanu k tomu, abych vám naše zážitky dopodrobna sepsala. Každý den pracuji na své knížce a psát blog teď nestíhám. Přikládám alespoň pár fotek, abych dodala odvahu těm, kteří by chtěli s dítětem cestovat, ale netroufají si na to, a nebo abych alespoň podala zprávu o stavu světa, v němž existují rodiče, kteří chodí s dítětem po horách a přijde jim to úplně normální.

Přechod Švýcarských Alp po trase Via AlpinaPřechod Švýcarských Alp po trase Via Alpina - zhruba 400 nachozených kilometrů a 23 600 nastoupaných metrů, 21 denních etap od Lichtenštejnska až po Francii


Pokud chcete dostávat upozornění na nové články na mém blogu, přejděte prosím na odkaz zde: Odebírat novinky

Galerie k článku Švýcarská Via Alpina - shrnutí

Hraniční most Lichtenštejnska a...
Hraniční most Lichtenštejnska a...
Šmufík nejraději ťapal sám
Šmufík nejraději ťapal sám
Jů! Hrad!
Jů! Hrad!
Dlouhá cesta světelným tunelem
Dlouhá cesta světelným tunelem
Pitná koryta byla Šmufíkovou oblíbenou...
Pitná koryta byla Šmufíkovou oblíbenou...

Šmufík staví stan
Šmufík staví stan


Tjádydá
Tjádydá


Šmufík ve vegetativním stavu
Šmufík ve vegetativním stavu
Ranní hygiena u obecní kašny
Ranní hygiena u obecní kašny
Stavbyvedoucí
Stavbyvedoucí



Mám šneka!
Mám šneka!
Klouz!
Klouz!
Náš přechod Alp byl plný houpaček a...
Náš přechod Alp byl plný houpaček a...

Tunééél!
Tunééél!
Taková kratochvíle
Taková kratochvíle

Večer ve stanu
Večer ve stanu
Houpeme
Houpeme

Šmufík a sníh
Šmufík a sníh
Reichenbašské vodopády
Reichenbašské vodopády

Fotka minutu předtím, než byl úplně...
Fotka minutu předtím, než byl úplně...

Veliká hora a maličký Joe
Veliká hora a maličký Joe

Není špatného počasí!
Není špatného počasí!




Tady začínala sranda
Tady začínala sranda
A tady ta sranda pokračovala
A tady ta sranda pokračovala



V krajině ledovců
V krajině ledovců


Fanoušek
Fanoušek
Šmufík nosí věci do stanu
Šmufík nosí věci do stanu

Sem jsem se málem nevešla :D
Sem jsem se málem nevešla :D







Šťastný konec u Ženevského jezera
Šťastný konec u Ženevského jezera

Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
81122177
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
TakyJednaMarketa
Milá Markéto,
mám Vaše stránky (a potažmo i Vás) ráda, i když se neznáme a mohla bych věkově být Vaše matka (kdybych vás měla na střední, haha :-D ). Obdivuji Vaše putování (hlavně to individuální) a vaše poetické psaní. Potěšilo mě narození dítětě a začátky Vašich cest s ním. Vítejte mezi "cestovateli s dětmi"
Článek o Alpách jsem si tedy s chutí přečetla, mimo jiné, že konečně něco po dlouhé době :-)
Musím ale říci, že se ten celý článek nese v takovém zvláštním duchu, jakobyste to ani nebyla vy. Mám na mysli tu obžalobu společnosti. Nevím, jaké lidi kolem sebe máte, jestli Vás opravdu někdo obviňuje z nezodpovědnosti, nebo se tak jenom cítit chcete, aby mohlo jít ven, to co je ve vás.
Ale já osobně bych radši četla o dnech plných putování, o večerech a ránech někde na cestách - v tomhle psaní se vám nikdo nevyrovná.
To, co jste napsala, mi totiž nepřijde fér a nechce se mi věřit, že se tak opravdu cítíte. Možná tak 15-20 let zpátky (kdy jsme začínali my), ale i tehdy bylo spousta rodičů, co s dětmi podnikali vandry, cyklotúry a další. Jen o nich nešlo vědět, bylo těžké shánět informace, my jsme si museli vše prožít a zjistit a naučit se sami, nebyly žádné inspirace natož "ebooky zdarma". Čímž přecházím k hlavnímu, protože mi přijde, že je cestování s dětmi dneska naopak v módě. Rodiče se (na sociálních sítích) předhánějí v drsnosti, kdo dojde dál a výš s děckem v krosně, kdo někam dotáhl mladší dítě nebo cestoval s více dětmi. Později pak, čí prcek ušel víc kilometrů nebo zdolal nadmořských metrů.
Článek o Alpách se mi zpočátku moc líbil, protože jsem cítila, že nemachrujete - naopak - přiznáte, že krosna byla těžká, okamžiky, kdy jste to chtěla vzdát nebo kvůli pohodlí jste šli spát do penzionu.
Na druhou stranu bych ráda věděla - opravdu vám někdo řekl to, o čem jste psala? Že je nebezpečné jít s děckem někam pěšky?
Mohla bych vám dát tip na minimálně patery rodiče a jejich webové stránky - třeba si začnete připadat normálněji :-)
Sorry, ale mně to přijde prima, že se s děckama chodí takto ven, i když z toho dítě nemá rozum (ve smyslu, že je jedno, jde-li se přes Alpy nebo po Moravě), ale já vždycky zastávala názor spokojený rodič = spokojené dítě, takže rodič ať si plní turistické ambice nebo sedí na pískovišti - když bude spokojený, bude spokojené i děcko. Hlavně choďte dál, kvůli sobě, ne kvůli prachům z přednášek a obdivu,
PS: Chlapečka máte kouzelného!
Alena
Pan Šmufík má nádherné detstvo, vďaka za super článok, krásne fotky, ... klobúk dolu za táketo dobrodružstvo. Mať o 60 rokov menej, páčilo by sa mi to v tom nosiči :-)
Tomáš Šlajs (Nexus)
Jééé, stanovat hned vedle pískoviště... To jsem si vždycky přál! Tedy když mi bylo 5 let. Když jsem to dvakrát zkoušel jako dospělý, tak se z toho jednou málem vyklubalo udání na pedofilii a podruhé jsem byl objektem zájmu omladiny, která v noci přišla z diskotéky k pískovišti vykouřit (zřejmě nejen cigarety) a objevila můj přístřešek nedaleko. Své plány, co mi hodlají provést, debatovali nahlas a já se zpod tarpu nestačil divit. Od té doby jsem neměl příležitost (a taky ani odvahu) to znova zkusit. S tím, že Vám přístřešek označkuje pes, tak trochu počítáte, ale od skupinky opilých pubošů to fakt nechcete...
Jakub Konečný
Hustě :)
Šli jsme s 1,5 roční dcerou v krosně údolí Rokytné od pramene k soutoku (cca 90 km), 3 dny i se stanem, spacákama,... Krosna měla tak 15 kg a druhý batoh taky. A jít takto 20 dní v Alpách, ještě s těžšíma věcma, to je slušnej výkon.

Pak jsme šli ještě Zlatou stezku Českého ráje, nalehko se spaním v penzionech, ale i tak se prostě dítě po 20 km pronese. Jakkoli mají Osprey krosny hromadu možností nastavení, tak batoh je výrazně pohodlnější.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace