Domů » Zápisník » 2021 » prosinec

Hovínková administrativa sobota 11. prosinec, 2021 / 0 komentářů

Radovánky s Radovanem

Na jídelním stole leží kojenecká váha. 3,01, hlásí Joe a pečlivým písmem údaj zapisuje do notesu.

Za oknem se sype sníh, bez ustání, už několik dní. Každý den dítě zvážíte a zapíšete váhový přírůstek, řekla paní doktorka. A tadyhle do kolonky uděláte čárku za každé kakání a čůrání. Joe píše další čárku. Chovám dítě, trpělivě, nekonečně. Dívám se z okna. Když člověk dojde absolutního vnitřního klidu, může slyšet, jak sněží.

3,08, ozývá se z obýváku hlášení. Co myslíš? Je to málo nebo moc?

Miminko pláče. Přebalit, nakrmit, pochovat. Koupelna je zaskladněná plenkami. Všude se teď válí plíny v různém stadiu ušpinění. Kuchyň nikdo nestíhá uklidit. Takhle to tady teď bude vypadat rok, nebo možná už furt.

Díváme se na něj jako na panenku. Ten je tak krásný! Komu myslíš, že je podobný? Koukej, on má chlupaté uši! To má po tobě, říkám. Joe má chlupatá ušiska jako hobit a je na ně pyšný. A ten nos, vidíš? Ten je můj! chlubím se. Můj velký bambulatý nos. Celý život ho nemám ráda, ve škole se mi za něj smáli. Poprvé v životě se mi líbí můj nos. Na mém synovi.

3,12. K tomu hned ráno čárka do každé kolonky. Joe pečlivě vede hovínkovou administrativu. Za týden by měl prý podle norem přibrat 150 - 200 gramů, hlásí. To už má skoro splněný.

Přebalit, nakrmit, pochovat. Z plenky zahřmí mocné uprdnutí. No ty jsi šikovný chlapeček, vidíš, jaký máš krásný prdíky! chválí maminka. Zpod Joeho peřiny se ozve prd. Čuně! povídám. Miláčku, já ti chtěl taky udělat radost...

Dítě kňourá. Zkus mu něco zahrát, Joe na mě. Myslíš, že by mohl být muzikální? Brnkám na kytaru Hallelujah od Cohena. Dítě kňourá. But you don’t really care for music, do you? Asi bude spíš technickej typ po tobě.

Venku chumelí, sněhová peřina nabývá na objemu, sceluje zem a zahlazuje všechny nerovnosti světa. Já na chvíli vyvětrám, otevírá okno Joe. Dívám se ven, houpu, uspávám. Ty poslyš, co jsme vlastně dělali loni touhle dobou? ptám se. Krčíme rameny. Listuji fotkami v telefonu. Na snímku stojíme po pas ve sněhu a drsníme jakousi skálu, mrzne, sněží. No jo, na Vysočině jsme byli. Zimní vandr. To bylo hezký. Tak už to okno zavři, ať nenastydnem.

Tak jde čas.


Váš komentář k článku

Pište prosím jen komentáře, kterými se vyjadřujete k tématu. Políčka označená červenou hvězdičkou jsou povinná a bez jejich vyplnění nebude Váš text uložen v databázi. viz nápověda


*
*
211916209
*
:-) :-D :-| :-( ;-) ;-D :cool:
Tento článek zatím nikdo nekomentoval.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace