Madona středa 8. prosinec, 2021 / 0 komentářů

Z deníku těhotné ženské

srpen 2021

Nemůžu se na sebe ani podívat. Když se vidím v zrcadle, je mi ze mě úplně zle. Jsem oteklá, umaštěná, oplácaná gravidní buchta. Mám celulitidu, svrab po celém těle a potím se jak vrata od chlíva. Když jedu autem, skoro vždycky se pobliju. Nevyjedu žádný kopec, všude musím tlačit kolo. Co jsem dřív jezdila na čtyřku, to teď nevyhekám ani na jedničku. Smrdím si. Stačí, abych viděla svůj odraz někde ve vitríně obchodu nebo ve skle autobusové zastávky a zvedne se mi ze mě žaludek. "Ty jsi můj cvalda," tulí se ke mně láskyplně Joe. Má pravdu. Zadek mám snad dvojnásobný. Jsem v šestém měsíci. Boha. Jak budu asi vypadat v devátém?

"Máš ze sebe úplně zbtečný mindráky," utěšuje mě Joe, "vždyť jsi krásná." Jsem krásnej cvalda. Ovšem to je na mně úplně nejhorší, že jsem chodící hromada komplexů. Bojím se, že Joeho těmi svými kecy otrávím. Mám největší mindrák z toho, jak jsem zamindrákovaná. Jsem absolutně přesvědčena, že musím vyzařovat přímo děsivé fluidum znechucenosti a zdeptanosti.

"Minulé úterý jsem tě viděla ve městě, jak jsi vedla kolo," říká mi kolegyně. "Ty sis mě nevšimla, ale já tebe jo. Tobě to bříško tak sluší! Vypadala jsi jako úplná bohyně!"

Vstaly mi vlasy hrůzou. "Bohyně?" nechápu.

"No jo, ty máš kolem sebe úplnou auru! Z tebe vyzařuje nějaká ohromná síla, mateřská pýcha nebo co, vědomí, že v sobě neseš nový život. Ty jsi úplně jako madona!"

Snažím se rozpomenout, co jsem dělala minulé úterý. Vedla jsem kolo po městě. Kam jsem to jenom šla? A jak jsem se asi mohla tvářit?

Už vím. Šla jsem zrovna do lékárny pro mast na hemoroidy. A hrozně jsem spěchala někam za roh, aby mě nikdo neviděl, jak se šprábu na prdeli.

Madona.

Tak jo no.