Čvachtla jak slíva středa 10. leden, 2024 / 0 komentářů

mezinárodní reprezentace ve skoku do vody

To ti to jako musím ukázat nebo co? ptá se zpruzeně Joe, dítě mu poskakuje v krosně, tleská pacičkami, nadšené, že táta udělá bác. Byl bys můj hrdina, povídám, zamrkám. Tohle mě přijde draho, říkám si, ale to už vrčící Joe slejzá v trenkách po žebříku do moře, aby se aklimatizoval. Vedle mě stojí skupinka Asiatů, prohlíží si skalnatý útes, fotí selfíčka, natáčí. Vrčící Joe udělá dvě tři tempa, vyleze mokrý jak slepice, fuj, to je studený, prská a stoupne si na okraj skály. Asiati žhaví iphony, Joe se koukne dolů, zděsí se, je to ukrutná výška. Chvíli se osměluje a pak skočí. Báááác!! křičí nadšený Šmufík, když se hrdina jeho dětského srdce rozpleskne o tyrkysovou hladinu. Joe vyleze z moře, Asiati se na něj vrhají. Is it cold? Is it deep? Is it dangerous? Úplná tisková konference. Joe se tváří nabouchaně, ochotně dává rozhovory, je to hrdina, je to borec. Pak přichází ke mně a povídá - tak teď ty.

Slejzám po žebříku do moře, abych se aklimatizovala. Udělám dvě tři tempa, fuj, to je studený, vypísknu, vylezu ven mokrá jak slepice a jdu na plac. Asiati znovu žhaví iphony, tlačí se přes sebe, úplná senzace, z davu zaslechnu posměšné "mommy", mamča. Ó jé, co jsem si to zas vymyslela, lituji se. Budu jim naprosto k popukání. Pak se kouknu na své vytahané spoďáry a polituji se ještě víc, taky jsem si mohla vzít nějaké sexy plavky, když už budu lítat na těch asijských instagramech.

Stoupnu si tam co Joe a kouknu dolů, závrať! Radši si sednu. Pro jistotu se ještě pokřižuju a pak skočím. Proč to tak dlouho trvá? myslím si když čekám na dopad. V letu si stihnu vzpomenout, že jsem zatraceně mizerný plavec, že jsem nikdy neskákala do vody z takové výšky a že mám na břehu dítě, ale na všechno už je pozdě. Už se nestačím rozbrečet a najednou PLESK!! Hrozně si loknu. Rychle tři tempa vzhůru a DÝÝÝCH! Přežila jsem! Dávím se hnusnou slanou vodou. Mama bááác! slyším pištět nadšené dítě. Bleju plíce, ohromný pocit. No víte přece, jak se hrabě Monte Cristo prořeže z pytle na mrtvoly, když ho hodí do moře z pevnosti If. Tak tak se cejtím.

Vylezu po žebříku z moře, ohromný aplaus. Is it cold? Is it deep? Is it dangerous? Rozdávám namachrované úsměvy, ó nikoli, je to úplná pohodička, voda jak kafe, hloubka ideál, žádný stres, ne, jistě že jsem se nebála, zde není prostor pro strach. Joe mi to nežere, tváří se blazeovaně, když kriticky hodnotí estetiku mého skoku. Žárlí, protože jsem sklidila mohutnější potlesk. Prý jsem tam čvachtla jak švestka do slivovice. Kecáš! Byla to čistá atletika! hádám se, ale Joe mi ukazuje video a musím připustit, že jsem tam fakt čvachtla jak ožralé karlátko.

Ale to už se Asiati svlékají do trenek a lezou po jednom do moře, aby se aklimatizovali, vylejzají mokří jak slepice, a pak si stoupají do řady a ozývá se jedno plesknutí za druhým.

Cha!! Já vám dám mamču.

(Malta, 2023)