Maňásková imunita sobota 27. leden, 2024 / 0 komentářů

jsouc vajíčkem v ocelové skořápce

Dnes ráno se Šmufajs poblil do hrnce s jídlem, které jsem měla už skoro uvařené. Hodinu u plotny a dvě stovky na surovinách jsem spláchla do záchodu. A já jsem nadšená.

Přišla obesílka od soudu. Nic pěkného, zlo z toho prýští, slovní agrese, lži a napadání, a já jsem přesto nadšená.

Mám zčernalou popálenou ruku od svinstva na bradavice, které bylo určeno Šmufíkovi a já ho nejdřív neopatrně otestovala na sobě. Zpopelněná kůže mi popraskala a pálí to jak čert. A já jsem pořád nadšená.

Šlápla jsem na lego a v nastalém šavlovém tanci jsem si ukopla malíček o nohu stolu. A já jsem stále nadšená, jsem přímo bujaře veselá.

Na jevišti dupou kopyta, čert tancuje s Káčou, po světnici poskakuje svítící pometlo. Dětičky výskají, Šmufík se směje, tleská pacičkami, kulaté tvářičky má jako piškůtky. A já jsem nadšená. Obestřena obláčkem infantilní radosti se vznáším na křídlech naivního štěstí. A všechny rozměry mého racionálního uvažování se zplošťují, jako když se tisíc přechodových valérů na obraze slije do jediné barvy pastelky na dětských omalovánkách. Mám antistresovou imunitu, nic mě nerozhází, jsem vajíčkem v ocelové skořápce.

Lidi, já dnes po třiceti letech viděla maňáskové divadýlko.

Se Šmufíkem na maňáskovém divadle