Desperáti jedou do Karpat - díl I.

PONDĚLÍ 27. ČERVENEC, 2020

Jet na dovolenou ještě nikdy nebylo komplikovanější než letos. Dlouho nebylo jasné, jestli bude možné vůbec vycestovat. Když už by člověk vycestoval, nebylo jasné, zda se vůbec vrátí. A kdyby se náhodou vrátil, nebylo jasné, jestli ho doma nezavřou do karantény. Cestovat je letos zkrátka po všech stránkách riskantní.

Máme s Joem dva roky rozdělaný projekt přechodu Karpat. Dosud jsme přešli celé pásmo Karpat rumunských a ukrajinských, dohromady okolo 1800 kilometrů. Letos jsme plánovali přejít málo známé Karpaty srbské, poté plynule navázat na Starou planinu v Bulharsku a dojít zhruba do třetiny pohoří Velkého Balkánu s tím, že to třeba někdy dojdeme až k Černému moři. Věnovali jsme přípravě enormní množství času (zejména Joe). Shromažďovali jsme informace, plánovali trasu, hledali cesty, ubytování, otevírací doby obchodů a tisíc dalších věcí. Četli jsme srbské blogy, psali lokálním turistickým spolkům, komunikovali jsme s ambasádami a pohraničními strážemi, vyjednávali povolení pro vstup do hraničního pásma... To se ani nedá vypsat, co všechno jsme pro tu cestu udělali. A samozřejmě jsme se těšili. Na Karpaty, na naši další společnou pouť napříč horami, které milujeme.

Pak přišla pandemie, zavření hranic, a my mohli na Srbsko leda tak zapomenout. Co platno, letos se nikam nepodíváme. V červnu se hranice nečekaně otevřely a my se rozhodli na nic nečekat a vyrazit. V plánu bylo jet vlakem do Bělehradu a odsud autobusem na východ země. Avšak pět dní před dovolenou - Prásk! Mezinárodní vlaky do Budapešti přestaly jezdit kvůli povodním. Nevadí, pojedeme autobusem. Prásk! Všechny autobusy jsou obsazené. Nevadí, tedy poletíme. Aspoň to bude rychlejší. To už vyšlo. Koupili jsme tedy letenky, sbalili se na třítýdenní trek a vyrazili. Naposledy jsme zkontrolovali mapu evropských zemí se situací pandemie. Srbsko bylo zelené, tedy s nízkým rizikem nákazy a bez nutnosti karantény po návratu. Skvělé. Tedy vzhůru na dovolenou!

***

Mapka zobrazuje tracklog z naší GPS, záznam trasy, kterou jsme prošli v předešlých dvou letech. V roce 2018 jsme přešli celé rumunské Karpaty, 2019 ukrajinské. Celková délka prošlé trasy činí asi 1800 km.

NvN Rock párty!

Pondělí 1. Červen, 2020

Milí přátelé,

přijďte s námi oslavit osmý rok existence geokačerské rockové skupiny NvN. Letos vás navíc můžeme potěšit speciální ikonkou Community Celebration Event.

Kdy: v sobotu 29.8.2020 mezi 16 - 21 hod
Kde: v občerstvení u rybníků Písečáků nedaleko Turnova
Souřadnice: N 50° 33.954 E 015° 05.126

Těšit se můžete na naše staré geosongy jako Vlečka (Sračka) na Orlík, R´n´R: Geo, Ad mortem festinamus či The Passage. Ale hlavně! na grilování, točené Svijany a skvělé přírodní koupání nedaleko Českého ráje.

Proč má kapela tak divný název? A proč se event jmenuje Prapodivní Slimáci? Čtěte listing v odkazu níže!

Neváhejte a přijďte. Bude to ukrutná párty! :D

https://coord.info/GC8T97Q

Report z toulky Jesenickem

Čtvrtek 7. květen, 2020

Svalit se do trávy jak divočák a v noci počítat hvězdy.

*

Bivak na Jesenicku

Na Vysočině

Neděle 12. duben, 2020

Dlouží se stíny, soumrak padá na hladinu rybníka. Les oněměl strnulým a vonným tichem a ze země stoupá kořenný dech loňského listí.

Podvečer u nás na Vysočině. Tomu se nic nevyrovná.

***

Foto: večerní koupání v Medlovském rybníku

Korona-report II

Pondělí 6. duben, 2020

Sedíš doma, čteš zprávy každý den a všechno se na tebe valí. Nemoci, smrt, krize, karanténa, nezaměstnanost, nedostatek, bída. Celý svět je v jednom velkém ohni a ty se třeseš, kdy i na tebe přeskočí jiskra.

A vyjdeš ven do lesa a jako by nic z toho nebylo. Ptáci zpívají a pupeny se nalévají, jaro je v plném proudu. Jdeš starou úvozovou cestou, dýcháš svěží vlhký vzduch a tvář nastavuješ měkké sluneční záři, jenž tě svým teplem blaží.

Pamatuji si podobný obraz z dětství. Smuteční průvod vycházel z kostela, v čele rakev na márách a uvnitř - malé dítě. Sotva desetiletá dívka. Vpředu zdrcení rodiče plakali, ministranti zpívali žalmy, přátelé a příbuzní v tichosti štkali vzadu a klopili zraky do země. Nevýslovně zdrcující výjev. A nad hlavami všech - jasné modré nebe a zpívající ptáci. Slunečná květnová neděle a čas oběda.

Ten kontrast mě vždy fascinoval. Bez ohledu na to, jak hluboké jsou lidské tragédie, svět si dál běží po svém. Jakkoli těžké je hoře jednotlivce i celého lidstva, když vyjdeš ven pod klenbu nebes, uvidíš, že pro svět to nic neznamená. Je v tom cosi netečného, surového, ale i nebývale povzbudivého a laskavého. Je to zvěst, že svět zůstává za všech okolností normálním. Naděje pro lidstvo, že se zase jednou vše vrátí do starých pořádků.
Tento web používá k poskytování služeb a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace