Report z toulky Jesenickem
Čtvrtek 7. květen, 2020
Svalit se do trávy jak divočák a v noci počítat hvězdy.
*
Bivak na Jesenicku
*
Bivak na Jesenicku
Na Vysočině
Neděle 12. duben, 2020
Dlouží se stíny, soumrak padá na hladinu rybníka. Les oněměl strnulým a vonným tichem a ze země stoupá kořenný dech loňského listí.
Podvečer u nás na Vysočině. Tomu se nic nevyrovná.
***
Foto: večerní koupání v Medlovském rybníku
Podvečer u nás na Vysočině. Tomu se nic nevyrovná.
***
Foto: večerní koupání v Medlovském rybníku
Korona-report II
Pondělí 6. duben, 2020
Sedíš doma, čteš zprávy každý den a všechno se na tebe valí. Nemoci, smrt, krize, karanténa, nezaměstnanost, nedostatek, bída. Celý svět je v jednom velkém ohni a ty se třeseš, kdy i na tebe přeskočí jiskra.
A vyjdeš ven do lesa a jako by nic z toho nebylo. Ptáci zpívají a pupeny se nalévají, jaro je v plném proudu. Jdeš starou úvozovou cestou, dýcháš svěží vlhký vzduch a tvář nastavuješ měkké sluneční záři, jenž tě svým teplem blaží.
Pamatuji si podobný obraz z dětství. Smuteční průvod vycházel z kostela, v čele rakev na márách a uvnitř - malé dítě. Sotva desetiletá dívka. Vpředu zdrcení rodiče plakali, ministranti zpívali žalmy, přátelé a příbuzní v tichosti štkali vzadu a klopili zraky do země. Nevýslovně zdrcující výjev. A nad hlavami všech - jasné modré nebe a zpívající ptáci. Slunečná květnová neděle a čas oběda.
Ten kontrast mě vždy fascinoval. Bez ohledu na to, jak hluboké jsou lidské tragédie, svět si dál běží po svém. Jakkoli těžké je hoře jednotlivce i celého lidstva, když vyjdeš ven pod klenbu nebes, uvidíš, že pro svět to nic neznamená. Je v tom cosi netečného, surového, ale i nebývale povzbudivého a laskavého. Je to zvěst, že svět zůstává za všech okolností normálním. Naděje pro lidstvo, že se zase jednou vše vrátí do starých pořádků.
A vyjdeš ven do lesa a jako by nic z toho nebylo. Ptáci zpívají a pupeny se nalévají, jaro je v plném proudu. Jdeš starou úvozovou cestou, dýcháš svěží vlhký vzduch a tvář nastavuješ měkké sluneční záři, jenž tě svým teplem blaží.
Pamatuji si podobný obraz z dětství. Smuteční průvod vycházel z kostela, v čele rakev na márách a uvnitř - malé dítě. Sotva desetiletá dívka. Vpředu zdrcení rodiče plakali, ministranti zpívali žalmy, přátelé a příbuzní v tichosti štkali vzadu a klopili zraky do země. Nevýslovně zdrcující výjev. A nad hlavami všech - jasné modré nebe a zpívající ptáci. Slunečná květnová neděle a čas oběda.
Ten kontrast mě vždy fascinoval. Bez ohledu na to, jak hluboké jsou lidské tragédie, svět si dál běží po svém. Jakkoli těžké je hoře jednotlivce i celého lidstva, když vyjdeš ven pod klenbu nebes, uvidíš, že pro svět to nic neznamená. Je v tom cosi netečného, surového, ale i nebývale povzbudivého a laskavého. Je to zvěst, že svět zůstává za všech okolností normálním. Naděje pro lidstvo, že se zase jednou vše vrátí do starých pořádků.
Korona-report I: Dobrovolnictví
Neděle 15. březen, 2020
Moc věcí už se v těchto neveselých časech dělat nedá. Tak jsme alespoň vzali na procházku pytel a dvakrát ho naplnili nasbíranými odpadky.
Z plesu
neděle 1. březen, 2020
S manželem říkáme, že jsme na sebe zbyli. On byl mládenec, kterého žádná holka nechtěla, já pro změnu zoufalka, které všechny vztahy zkrachovaly, až málem zbyla na ocet. Zůstali jsme sobě do páru jako dva kusy stokrát přebraného zboží.
A hle, jak k sobě ta dvě zdánlivě nespárovatelná srdce přilnula. Jako dva dílky puzzlí, které nezapadly do žádného obrazu, jen samy do sebe, jako síly jin a jang, které doplňujíce jedna druhou společně vytváří rovnováhu.
Jsem vděčná. Můj sen o lásce se splnil.
***
FOTO z divadelního plesu
A hle, jak k sobě ta dvě zdánlivě nespárovatelná srdce přilnula. Jako dva dílky puzzlí, které nezapadly do žádného obrazu, jen samy do sebe, jako síly jin a jang, které doplňujíce jedna druhou společně vytváří rovnováhu.
Jsem vděčná. Můj sen o lásce se splnil.
***
FOTO z divadelního plesu